Už sedmero roků si nechávám posílat zajímavou ročenku. Soupis osobních zdravotních výkonů oblíbené Zdravotní pojišťovny. S výsledkem = 3P. Pěkné poučné počtení…Přiznám, že je v tom hlavně kus zvědavosti roky sloužícího stavebního rozpočtáře – přípraváře. Jakže se to v sektoru “národního zdraví” pracuje s ceníkovými položkami. Prvky virtuální reality stavebních rozpočtů si s těmi zdravotnickými nijak nezadají. Jasná zpráva! Kdo se vyzná v šíři položkových možností, má fantazii a umí popisovat, jistě nevyjde “tratnej”. Subjektivně zjevně a pravděpodobně i objektivně si lze sáhnout na dobré peníze i za celkem běžné nebo snad dokonce tzv. “banální zákroky”. Korunová produktivnost některých kousků ve vztahu k časové náročnosti a zdánlivé složitosti zdá se být někdy celkem vysoká. Hlavně u těch tzv. “běžných návštěv” lékaře. Víme, jaký asi byl čas na obsloužení zákazníka a v čekárně je stále někdo na řadě. V čase se každá dovednost praxí ještě jistě vybrousí. A fakturace běží v podstatě “jen s malým omezením”. Časová výrobní produktivnost nebude s ohledem na tu v kraji obvyklou, nijak nízká. Kde je hranice, kterou tady někdo někdy správně posoudí, zkontroluje, vymezí a nebo snad dokonce omezí?
Zpochybňovat v porovnání výkony operační a hospitalizační bych nechtěl. Dokonce myslím, že těch několik osobně prožitých, u kterých byla díky “ročence” možnost orientovat se, tak byly subjektivně “v normě”. Snad i díky povědomí, že všeobecné “špitální režie” v položkách výkonů započtené, nikterak nízké nebudou. Ani při vší spořivosti, kterou je sektor pověstný (smile). Nákladová mašinerie takových zařízení, to jistě není jen tak. Bodová hodnota výkonu a finanční hodnota zdravotního bodu přichází “shora” a jsou všeobecně “směroplatné” pro valnou většinu. Z tohoto laického náhledu na věc vychází “moji milí stavbaři” dost bídně. I když si sem tam na nějaké ty “extra-many” také přijdou. A zákon na to i pamatuje v příslušných pravidlech veřejného přerozdělování. Soutěží a soutěží, na zlomkové hodnoty cen ceníkových, až to mnohé zahubí. Tenhle stres v sektoru národního zdraví nejspíš určitě moc neznají a nebo jen povětšinou okrajově. Ale tak to jest a ono každé je také dost rozdílně o něčem jiném…
Černá díra na peníze poplatníků soustředěných u pojišťoven a vlastně v souvislosti i resortu samotného, zcela jistě nikdy zcela ucpat nepůjde. Resort zdravotní, to nejsou samozřejmě jen pojišťovny. V souvislostech trochu vrtá hlavou, kde tady leží opravdová “reálná hodnota práce” ve vztahu k nějaké jiné, kterou si jinde běžně kupujeme. Dokud půjde “fakturovat” v podstatě bez soutěže, jen hrou stanovených položek a cen, je vlastně jasné, že odčerpat půjde z pojistné kasičky vždycky třeba i úplně všechno. A určitě to nezachrání snahy o vyšší spoluúčast pacientů. Zcela jistě jim jejich ještě jednou navíc zdaněné koruny, někdo šikovný v pohodě odfakturuje (nebo odkloní?) jinam. Dotčení snad prominou, z dálky to “3p počtení” ale tak nějak vypadá. Za podobné příklady připomeňme si třeba “ministerské výpočty” v případě sluníčkové elektřiny, které dodnes bohatě splácíme šikovným fakturantům v položce POZE. To je taky pěkný příklad rozpočtářských teoretiků. Tak až zas někdo přijde nebo napíše a bude žadonit o příspěvek na zdravotní pomůcku, berličku, udělátko nebo léčbu pro kohosi potřebného, nebude od věci si tenhle “odkláněcí kanálek” připomenout a zvážit postup dál. Tam by se toho totiž pro takové účely našlo, jen kdyby se chtělo a pár položek občas trochu přepočetlo nebo aktualizovalo. A to nejen podle “nejnovějších výzkumů”, ale také skutečností…
LZT – únor 2017