Jarní vody už dávno nejsou co bývaly. Nedá se nic dělat a jen trpělivě číhat a hledat, kde je o něco víc kapek v korytě než jinde… A tak nás to hledání letos zavedlo do polského Dolního Slezska. Voda byla, tekla a nesla, i když přiměřených divokovodních výjevů mnoho nebylo. Krajin krasomilných a divokého kempování jsme si ale užili blahobytně a dosti dostatečně. Kwisu sjíždíme nakonec nadvakrát (start v Kliczkow) a to díky logistické překážce v opravě mostu Swietoszow. Její dolní úsek se jezdí z městečka Nowogrodziec a vydá na pěkných 67 km k soutoku. Má sice pár přenášecích jezů, ale je dobře značený a „schůdný“. Úsek Nysy vybíráme ten nad Rothenburgem, vody je dost, cca 35 m3/sec. V plánu možností v oblasti byly ještě lesní říčka Czerna nad Žaganí a říčka Smědá pod horami Jizerskými. Po meditaci, kolik toho asi pracovití bobři v „borech dolnoslaszkich“ nakáceli, od ideje ustupujeme. Byla by to spíš kvalitní gymnastika přes kmeny a houštiny vodou ledovou. No a Smědá se vyřešila on-line, byla na hraně s vodou, Jizerky netekly…
A jsme na Kwise za pěkné vody skoro 20 m3/sec na peglu v Lozech. Nejprve její jezy a peřeje, dále pak romantické zákruty a voleje. Těch zákrutů bylo nejvíc a určitě pěkné a zase pěkné…
Nastupujeme na Lužickou Nysu ze startoviště v obci Deschka. Asi nejpěknější turistický úsek 15 km do Rothenburgu. Čtyři sjízdné a jeden přenášecí jez. Dále 12 km do Lodenau už to je trochu jiná řeka, proudící volej…
Jez na Kwise u tábořiště Trzebow, asi 5 km nad soutokem Bobr – Kwisa. Doporučené „pole biwakowe“!
Takže dobrý, jarní voda byla, A říčku Smědou si necháme napříště, třeba nakape nebo nataje, není to zas tak daleko!
LZT – březen 2017
foto: Mr. cpt. Ivan Žák (jako správný fotograf výpravy samozřejmě na snímcích chybí a selfíčka nepěstuje)