Wolinský národní park v severní části Štětínského zálivu se dá úspěšně projet pouze po vodní cestě po kanálech mezi ostrůvky. Jeho území zabírá plochu asi 110 km2. Kdo by čekal nečekané přírodní scenérie, tak se jich ovšem nedočká. Většina území leží „jen pár centimetrú nad vodou“, v úplné rovině a s občasným stromovím. Skládá se převážně z bohatých rákosišť a podmáčených pastvin. Takže jak se říká, místo jen pro „opravdové znalce“, kteří i tyhle „trochu jiné věci“ umí ocenit…
Pro čtyřdenní pobyt se nám podařilo najít skvělou základnu, camping poblíž města Wolin a odtud jsme startovali směr tzv. „Swinoviště“, ústí zálivu do moře. Přejezd přes část zálivu k vlastnímu NP obnáší m.j. i výživný 12-ti kilometrový souvislý přejezd vodní plochy. Za dalších pár mil pak dorazíme k městečku Karsibor na stejnojmenném ostrově, kde kempujeme. Odtud další den vede vodní cesta do města Swinoujscie, nebo-li „Swinoviště“. To nás ovšem nepřijalo, spíš vyplivlo jako nestravitelný kus zpět! Starý městský přístav osobních lodí a jachet prostě nemá výstupní molo pro malé čluny!!! A vylodit devítičlennou skupinu taky všude nejde jen tak. Takže idyla osvěžení v nábřežní restauraci za slunečného dne se nekonala. Vůbec pobyt v kanále pro velkou plavbu, na rozhoupané hladině a za silného větru, mezi obřími loděmi a betonovým opevněním břehů je celkem depresivní. Sem prostě kajaky nepatří…
Při návratu do Wolinu si užíváme naplno rákosiště a krásného počasí, dvou zastávek v přístavech, koupání a také nocování na soukromé zahradě v Przytoru. Tohle už je to správné rejdiště pro naše loďky-šipky, tak jak má být. Poslední den si závěrečnou neděli zpestřujeme krátkou plavbou z kempu kolem Wolinského ostrova. Na říčním ostrově v korytě Dziwny tam najdeme poměrně rozsáhlý a pěkně provedený archeopark, místně zvaný „Skansen – Centrum Slowian i Wikingov“. Stojí za návštěvu, nejen jako vlastivědná vložka do zájezdu. Dáváme kofitime a plujem k nakládce. Mise do dalšího z Pomořanských pobřežních rákosišť je u konce. V každém případě i tahle oblast je určitě ta správná „seakajaková“…
Mnohé zachycuje dokument fotografa výpravy Jany Zpěvníčkové…
Začínáme, nakládáme, ona se tam ta hromada ale vždycky nějak vejde…
Plavba do modravých dálav k cíli, co nebývá moc vidět…
Jak už bylo řečeno, rákosiště je místo jen pro opravdové znalce, co umí scenerii ocenit…
Počasí vyšlo, lagunky, píseček, teplíčko, no jako na Baltu…
Naše dokonalá nepřekonatelná polní kuchyně s cheefcookem a kapitánem skupiny Váňou…
Plavba v kanále přístavu Swinoujscie…
Archeopark na Wolinském městském říčním ostrově. Pěkně provedené interiery nejsou ovšem vidět…
Asi jediné opravdové skupinové foto alespoň části členů výpravy…
…a na závěr jedna „pěkná fotka“ jen tak…
foto: Jana Zpěvníčková
LZT – září 2013