Výslužba pracovní. Od apríla roku tohoto, zpravidla na počátku dne, sladce potěší myšlenka, že už někam „do procesu“ a „na čas“ nemusím. Je doslouženo… Ne, že by našinec tenhle stav již nezažil. Pět roků života „mimo proces“ mezi 2008 až 12 přišlo v pravý čas a hlavně „zavčasu“. Protože odsouvat a odkládat plány a kousky různé na „až bude víc času“, zjevně nikdy k ničemu dobrému nevede. Najisto platí v tomto známé cákalské „napřed pádluj, potom pracuj“…
A tak na obzoru je především možnost přeuspořádání osobního časoprostoru, oproštěného od každodenní „povinné účasti“ a od plnění úkolů popsaných stran diáře. K tomu prostor užívat si hry s hromadou hraček, co se dostávaly do hry často jen po vynaloženém úsilí. Také více času nejen na akčno, ale i usednout a trochu si „zaštudýrovat“. A dohnat resty pracovní na „krakonošově“ a ne „na panském“…
Negativa radši moc nerozebírat. Vymezený čas se krátí, je z větší části jistojistě OUT. Příslovečné „memento mori“ nejde zlehčovat. Zranitelnost zdravotní se samovolně navyšuje. Za nedlouho hrozí společensky nepříliš populární „škatulka senior“, ať se jeden cítí a dělá cokoliv…
Perioda životní další je tady. Změna uspořádání nenastane ihned, probíhá a ještě chvíli potrvá. Plán jest a doufám, že to bude čas ve zdraví a naplněný. Soustředit se na „carpe diem“ nabývá na významu značně. Rád bych, abych mohl, zase jako onehdy ještě nějaký čas říkat: „Fakt smekám před všemi, co ještě stíhaj chodit do práce“…
LZT – červen 2021