Východofríské ostrovy Severního moře a Národní park Wattenmeer, mnoholetá ideová jachtařská akce se dočkala naplnění…
Přinesla napínavý týden se spoustou událostí a každodenními objevy, kterak to vlastně na fríských ostrov při jachtingu chodí. Cíle plavby, ostrova Norderney resp. pobřežního města Norden nakonec dosaženo nebylo. Chyběl jeden denní posun směrem západním. Hrozba bouře ze západního směru byla známa a očekávána s předstihem nejméně týden a naplnila se přesně. Přišla ve středu 13.září před polednem, dostala jméno Sebastian a udeřil s ní vichr o síle i přes 50 Knotů, tedy téměř 100 km/h. Zavřela některá letiště, nevyjely trajekty a my jsme se tou dobou už pevně drželi mola v přístavu Horumersiel. A byli tím již v podstatě na zpáteční cestě. Vše proběhlo hladce především na “dobrou radu místňáků” z ostrova Langeoog…
Zážitkem silným určitě byly dva úspěšné denní “přeskoky”, tedy přeplavby přes Watt, mělčinové moře. Tudy se jezdí jen v určitých časech přílivu, za určitých okolností proudění vody a směru větru a po trasách značených nejen bojemi, ale i březovými kmínky, tzv. košťaty. A celkem se tu v některých místech hraje na decimetry hloubky pod kýlem. Naše loďka byla vybavena kýlem sklopným, mezi 0,8-1,8 m ponoru, naštěstí jsme ale situaci “sednutí si na bláto” nemuseli vyzkoušet…
Významným úskalím a asi i dost nebezpečným prvkem jsou v oblasti výjezdy a příjezdy směrů volné moře – ostrovy. Výslovně se nedoporučuje najíždění při větru 5 a více Bf (od cca 16 uzlů) od směrů západních a severních. Hledání nájezdů je o dobrém pozorování znaků a vyhýbání se mělčinám. Srážky větrného proudění a přílivových proudů tam často vyrábí solidní peřeje. To jsme při našich dvou nájezdech z volné vody samozřejmě netušili. A že fučelo celý týden před i po Sebastianovi, minimálně 20 uzlů a více, to je pravda pravdoucí…
Co dodat k utrženým poznatkům. Bylo jich dostatečně. Především víme, jak o čem je jízda ve Wattenmeer. Revír pro bezstarostné plachtění, kam by jeden opakovaně vyjížděl na relax, tak to rozhodně není. Ale má své severské kouzlo a jeho cenu poznají především opravdový znalci (smile). A taky jistě umí být mnohem vlídnější, než se za našeho pobytu předvedl. Zastoupeny jsou zde všechny významné prvky jachetní plavební obtížnosti. Proměnlivé a často bouřlivé počasí, proudy o rychlosti i kolem 2-3 uzlů, mělčiny i velmi daleko od břehů, obtížné nájezdy do přístavů pospolu s nadprůměrně hustou síťí plavebních znaků. K tomu nákladní provoz na úzkých přístupech do zálivů Jade a Weser… Chybí snad jen určité nebezpečí skalnatých pobřeží. Usadit se tady není jistě jednoznačné rozhodnutí ani pro domácí německé jachtaře. Balt je v porovnání určitě vlídnější, i když má pověst všelijakou. Českým kolegům nebudu nic doporučovat, ale pro tzv. broušení drápků tento revír určitě dobrý…
Vyplouváme na S/Y Leeloo z Bremerhaven přes komoru z přístavu Neuer-hafen a počasí zpočátku přeje. Prvních čtyřicet mil s odlivem dáváme za méně než 6 hodin…
Čtyřicet mil směrem west a jsme u ostrova Wangerooge. Následuje špacír k pohádkové věži typickou ostrovní krajinou. Podobně špacírujem i na Langeoogu. Na ostrovech platí neobvyklý pravidlo. Nejezdí zde vůbec automobily…
Severomořské výjevy pobřežní…
Loď na blátě na ostrově Langeoog. A nakonec i celý přístav…
Takhle také může vypadat brázda za lodí. Tudy jsme vyjeli z přístavní bažiny, odliv už byl totiž pokročilejší, než se zdálo…
Bouře Sebastian se blíží. Za větru kolem 20-25 uzlů v zádech ujíždíme se schovat cestou necestou přes Wattenmeer – mělčinové moře. Košťata ukazují cestu…
Sebastian nás zastihl v Horumersiel. Držíme se břehu neohroženě. Výjezd z přístavu vede přes bláto, vyjet pomůže jedině příliv…
Cesta přes Wattenmeer, dalších dvacet mil mělčinami nad ránem do Bremerhavenu. Zaváhat nelze, čas a příliv-odliv jsou bez kompromisu!
Fotograf výpravy si zaslouží samostatné foto. Víme, jak to bývá s fotografy, nebývají moc vidět. A samozřejmě “grupenfoto” neohrožené posádky!
Tak takhle a podobně to tedy chodí ve Wattenmeer. Jako obvykle, krásný ale krátký. Určitě další z destinací, kterou především ocení opravdoví znalci… (smile)
foto: Darek Grabarczyk
LZT – září 2017