Seakajaková plavba po opravdu veliké řece, chorvatsko – maďarské Dravě. Inspirací k této výpravě byla především návštěva oblasti Medimurje před dvěma roky…Za Dolní Dravu z její celkové délky asi 720 km lze označit jejích posledních 236 km od soutoku s Murou po ústí do Dunaje. Po pětidenní plavbě jsme nakonec skončili 25 km před ústím na okraji města Osijek a bylo toho, tedy těch 211 km, celkem tak akorát. I když voda poměrně pěkně nesla proudem o rychlosti cca 2-4 km za hodinu a ušetřila nám tak mnoho sil. Denní úseky (i na těžko lze jet kolem 40 km denně) totiž udávají především možnosti k táboření a těch nebývá v takových podmínkách nadbytek. Prostě plavba po veliké řece má svoje…
Drava v tomto úseku tvoří přirozenou hranici mezi Maďarskem a Chorvatskou republikou, tedy její historickou zemí Slavonie. Ke splutí je především nutné vyjednat povolení u chorvatské pohraniční policie. Maďarská policie se následně vyjádří tak, že nelze vstupovat na její území, což je trochu potíž. Slušně tábořit lze totiž jedině na levém, maďarském břehu na několika docela příjemných tábořištích. A vyjednávat cokoliv v jazyce maďarském, to vyžaduje hodně odvahy (smile). Po odklonu vzájemné hranice od řeky zase vjedeme do území v minulosti významně dotčeném tzv. Jugoslávskou válkou. V podstatě celý levý břeh pak zdobí varovné tabulky označující dosud nevyčištěná zaminovaná území.
Stručná kilometráž, možná někomu v budoucnu pomůže:
Start km 236 Legrad soutok Mura s ok divokým tábořištěm – km 192 ok tábořiště Vizvar HU břeh – následuje pěkný přírodní úsek s meandry!!! – km 153 Barcs tábořiště levý břeh pod celnicí HU se nedoporučuje! – km 98 Podravska Moslovina ok tábořiště opět vlevo – km 78 Donji Miholjac – km 70 Podgajci Podravski, konec společné hranice na řece a začátek zaminovaná území – km 59 ok tábořiště Bistrinci vpravo u vesnice – km 29 silniční most budoucí dálnice – km 25 první most Osijek, kde končíme… – zbývá 25 km na soutok s Dunav a dalších 5 km do Aljmas pravý břeh, tedy jedna v podstatě celodenní etapa.
Výpravě nakonec přálo vše co mohlo. Voda nesla za spíše nadprůměrného průtoku kolem 500 – 700 m3/sec. Modrá obloha a slunce po všechny dny vždy dodají optimismu. Tábořit se podařilo, vždy vzhledem k podmínkám hodně dobře a večerní ohně plály každodenně. Posádka, nakonec jen čtyřčlenná, byla vzorně bezchybná (smile)! Přes všechna ta poznání a příznivé podmínky nakonec jedno je jasné. Dobrý, ale Dolní Drava stačí sjet jednou za život…
… a pár foto k tomu…
Startujeme od bývalé hospody na soutoku v Legradu a na břehu sbíráme rozumy od místních…
Plujeme a Drava nese vzorně. Vody je dostatečně…
Pauzy na náplavkách. Sluníčko při odpoledni i hřeje…
Tábořiště se dařila, i když některé neodhadnout nebo minout, by znamenalo celkem problem…
Zádumčivá Drava nad ránem a k večeru…
A dravá Drava, v délce od společné hranice HU – CRO k ústí má zapovězený levý břeh…
Foto – F. Basler (frbas)
LZT – říjen 2017