Čtyřicet roků od dne, co nám bylo ukradeno jednadvacet let budoucnosti. Tak zvanými spojenci… Role tehdejšího velkého bratra CCCP v téhle smutné události byla určitě zásadní. Co všechno mohlo být jinak…
Ale svět v té době byl tam co byl. To co si životními poměry lidí mezi válkami a po nich natropil, bylo to, co na tenhle stav věcí mělo zásadní vliv. Proto všude taková silná podpora extremních proudů, učení a revolučních myšlenek. Není čemu se divit. Zejména z téhle příčiny národ sám sobě ukradl těch prvních dvacet roků… A když jeho veliká většina pochopila, že tudy cesta nevede, zhroutila se i velká příležitost napravit nepřesvědčivé a nepodařené.
Dobové fotografie a filmy nám opět na mnoha místech a příležitostech ukážou černobílou beznaděj té doby. Mně se vrátí vzpomínka na pobyt v prázdninovém táboře u silnice v Broumovském výběžku , kudy najížděli spojenci do Čech celou noc a den… A tanky stojící s namířenými hlavněmi proti branám táborských kasáren… A možná ještě další výjevy….
V podstatě asi nebylo mnoho těch, co by tehdy chtěli nebo si uvědomili možnost kontrarevoluce v pravém smyslu slova, jako rázné přeměny tehdeších poměrů. Především byla plošně cítit naděje na změnu bezútěšné omezenosti života jednotlivce a společnosti. Omezenost vzešlá z vykonstruovaných teorií revolucionářských teoretiků působících ve společnosti před padesáti i více lety. To uvolnění bezpochyby potřebovala společnost jako nádech čerstvého vzduchu .
Vcelku obdivuji rozhodnost těch, kteří dokázali rychle posoudit a rozvážit míru důsledku pro vlastní budoucnost a opustili rodnou hroudu. Aniž by čekali na opětovné formování sebe a okolí do bolševického modelu šťastného života člověka. Jejich rozhodování mělo reálný podklad v tom, co takzvaný spravedlivý společenský řád dosud přinesl. Nehledě na relativně dlouhou dobu, kdy bylo možné se rozhodnout. Dvacet let předtím bylo tohle všechno mnohem větší neznámá a asi o dost silnější drama….
Řádně jsme tak přibrzdili ve vývoji s ostatním světem o dalších dvacet roků, a to je jedna lidská generace. Výkonný vykonavatel nápravy poměrů z vlastních řad se pak už snadno našel. Každá ideologie si hravě vytvoří učení, které její počínání postaví do vcelku pozitivního světla. Mnohým se pak bez náznaku pochybnosti, mohlo to všechno po uklidnění poměrů a sestavení oficiální verze jevit jako nejsprávnější řešení v dané situaci. Události v srpnu 1968 v Československu nemohu pojmenovat jinak, než jako spojenci ukradenou budoucnost národa.
LZT – červenec 2008