Seakajaky po přehradách na řece Saale jsme se vydali jako skupina kajakářů předposlední srpnový víkend. V této sestavě to byla po Mosonu v Maďarsku, Altmuehlu v Bavorsku a moravské Moravě naše čtvrtá společná akce. Saale pramení v Duryňském lese a na cestě do Labe nad Magdeburkem urazí 413 kilometrů. Je tedy ještě o něco málo delší než Vltava. Rovněž kaskáda přehrad na jejím horním toku se těm vltavským v mnohém podobá. Bohužel asi 20-ti kilometrový úsek mezi dvěma největšími přehradami v Německu (Bleiloch a Hohenwarte) je jen problematicky splavný. To jeho bonitu z našeho pohledu dost snižuje. Zatopená údolí jsou ovšem přírodní kaňony, kde je na co se dívat. Zvláště spodní Hohenwarte. Na březích panuje trochu zvláštní turisticko-kempový ruch, daný zejména jejich malým prostorem a omezeným přístupem. Zkrátka a dobře, východoněmečtí pracující si je zastavěli příbytky všeho druhu, stylem hlava na hlavě. Pro jezdce „na těžko“ ale žádný problém, přírodně se dá tábořit zcela v pohodě.
Česko opouštíme přechodem Rozvadov a z Plzně až na místo se jede pohodlně po dálnicích. Z Tábora nějakých 360 km. Z Prahy asi o třicet méně. Lze jet pohodlně i přes Cheb. Scházíme se v kempu Kloster poblíž městečka Saalburg a je to nejvhodnější ze třech míst kde lze pobývat na Bleilochu. V pátek dáváme celou přehradu z Blankenburku, z toho asi 3 km po přírodní řece a moc nechybí do 30 km.
Večírek s červeným vínem pod souplachtím narušuje večerní déšť a vítr. Konstrukce vozové hradby a souplachtí odolává. My potomci husitů jsme tak zvyklí nocovat a dost dobře to umíme. Našim německým přátelům kolem nás se čelit živlu už tolik nedaří.
Druhý den nasedáme asi 6 km nad městečkem Ziegenrueck na přírodní řece. Jak se ukázalo, prokoučovali jsme tím zdolání celé Hohenwarty až k hrázi. Průtok byl dost na hraně, dva jezy s náhony změnili plavbu seakajaků na potokářskou vložku a ztracený čas jsme už nedohnali. Navíc obslužnost auty kolem přehrad je dost komplikovaná, jezdí se nahoru dolu, kaňon Hohenwarty je opravdu kaňon. Dáváme odhadem asi 25 km za silného protivětru a zmiňovaných obtíží s jezy. Kempujeme na nejspodnějším kempu Saalthal s krásnou zátokou .
Odjezdový den pak nastupujem pod vyrovnávací nádrží Kaulsdorf asi 6 km pod velkou hrází Hohenwarte. Po přírodní řece plujeme za mírného proudu a občasného nedostatku vody až na výstupiště u hotelu Saaleufer pod městem Saalfeld. Nedostatek vody zaviňují 2 jezy, které na kratších úsecích odebírající vodu. Proplutí je na hraně, ale jde to, na přírodní řece není problém. Průtok je kolem 8m3. Ne že by nemohlo být víc … ale regulace je daná ……..
Zkusili jsme zase jeden nový neokoukaný terén a porovnání plusů a minusů necháme na později, až se bude plánovat kam příště. Přehrady lze doporučit, není jich kolem Česka zas tak moc, aby si je naši seakajakáři nechtěli přidat do sbírky. Kromě toho to byl také výlet za poznáním, jak to vlastně v té „německé demokratické republice“ po letech vedou. Běžný turista tam toho k pokoukání moc nenajde, ani krajina duryňského lesa nijak neuchvátí. Navíc strašlivé všudypřítomné „ekologické“ elektrárenské větrníky… Ale na druhou stranu, o tom to všechno přeci je, hledat a objevovat stále nové věci………
více foto na…www.zofka.net
LZT srpen 2008