Slovinská řeka Soča rozhodně patří mezi to nejkvalitnější, co se z vodáckého pohledu dá v Evropě najít a sjet, o tom žádná pochybnost. Krásné prostředí Julských Alp na hranici národního parku Triglav a relativně stabilní voda pro sjízdnost po celý rok. Stala se tak cílem letošního letního zájezdu naší neformální pádlistické skupiny a to nejen z výše uvedených důvodů.
Zájezd začal připojením se k sekci Vodárna Plzeň přejezdem do PZ, překládáme, nakládáme a vyjíždíme via Folmava, bavorská silnice č.20, Salzburg a pak už transalpskou cestou po A10 až k italskému Tarvisiu. Přes průsmyk Predil se překoná výškový rozdíl do téměř 1200m.n.m. a jsme v centru dění, u městečka Bovec. Rekapitulace říká 8 hodin cesty a nějakých 550 km… V tábořišti Vodenca u Bovce nacházíme žateckou sekci skupiny, Jardu s Květou o půl druhé ranní… Na seznamovací večírek už nezbývá časoprostor… Však zítra je taky den…
Čtyřdenní pobyt v lokalitě jsme zahájili splutím horního úseku řeky před jejím soutokem s říčkou Korytnica. Úsek z Velké Koryty v délce asi 13 km do obce Česoča má na trase dvě pikantní místa… kaskádu „Bludiště“ (na obrázku) a soutěsku o délce asi 150 m a šíři 3-4 metry mezi svislými skalami.
Obojí prohlížíme a „dáváme“… vcelku v poho… Odpolední splav je pak nejnavštěvovanější úsek komerčního splouvání, od obce Srpenica do Trnova. Obtížnost úseku nabírá od WW II. až po pěknou „čtyřku“ v délce slabého kilometru. Ta už se komerčně nejezdí, patří do ní standartní slalomová trať a kus soutěsky. Řeka pak dál pokračuje nesjízdným asi 2 km dlouhým úsekem v hlubokém kaňonu. Na ni navazuje další výživný kus, zvaný Otona. Má 5 kilometrů z čehož polovina je opět WW IV. stupně obtížnosti. Končí za mostem pod městečkem Kobarid… Na obrázku závěr úseku u Trnova… Pozorováno očima z vody je to vcelku „skopec“…
Vodácký zájezd pokračuje další dny splouváním různé kombinace úseků a vodáckými večírky na tábořišti. Určitě se jen tak nezapomene na druhý večírek s ukrajinskou gorilkou. Darovanému koni se na zuby nehledělo. 1,75 litru v lahvi vypadalo zprvu s dalšími drinky na stole jako šílený výkon… Frontmanem Vodárna teamu se stal kanoista Vraník, ostatní borci teamu si ovšem také nijak neslevili a s podporou ostatních se podařil výstup až na vrchol.. Za nás ostatní dlužno bez zbytečných výmluv připodotknout, že nejde mít celoživotní vrcholnou formu a taky nejde být vždy členem vrcholového družstva. Borci z PZ teamu jsou ovšem třicátníci v dobré formě, s kolektivní odpovědností a umí nejen na vodě. Vůbec jejich výkony na druhu lodích co jezdí, si zaslouží uznání. Dalším významným zpestřením horkých letních dnů v bovecké pánvi byly letní bouřky. Z údolí nemá bouřka přes okolní dvoutisícovky úniku a tak se tak přežene přes kemp klidně šestkrát za tři hodiny, poctivě zaleje… a zase vyjde slunce… a po ranní poradě…
Zleva S: (jako sedí) Klacek, Vraník, Jarda, Fantoci, Květa… F: (jako fotí) Cákal
Poslední čtvrtý den jsem pak zařadil solo splutí středního vyhlídkového „krajinového“ úseku z Česoče do Srpenice, asi 10 km do WW II.. Ostatní dali ještě horní soutěsku. Vodní stav se na hlavním vodočtu u mostu v Žaga pohyboval vyrovnaně na 76-78 cm. V podstatě lehce pod tzv. střední vodou. Myslím, že jí bylo akorát a rozhodně nikde nechyběla. Série pádlovacích snímků na těžší vodě se vydařila, (zkratka označuje P…pádluje…F…fotí….) Květu jsme za F jen chválili…
Pohled na dno kaňonu Otona je impozantní a vléct dolů loď taky… Prostě soutěska, odkud cesta vede už jenom po vodě.
Zde jistě brzo přibudou i akční fotky borců z peřejí Soči…
a tak se i stalo… takhle se s jezdí s kopce… P:/Fantocci,Klacek,Cákal…F:/ Květa
Takhle se jede skrz válec přes celou řeku… tzv.práh…P:/Klacek…F:/Květa
Takhle se jezdí ve vlnách… P:/Jarda,Vraník,Klacek…F:/Květa
Takhle mezi kamením… P:/Fantocci,Jarda…F:/Květa
Takhle proti vodě…P:/Vraník…F:/Květa
A team v cíli… to má za sebou… zleva Cákal,Klacek,Fantoci,Jarda,Vraník…
Nedělní odpoledne v autě strávené ve skrčené poloze dopadlo dobře a těch nějakých 660 km až do TA taky. Asi to bude tím, že cesta dom bývá kratší. Pocit z posledního zájezdu jarní akční sezony byl veskrze dobrý. A tak bych si za sebe a skupinu jen přál… aby nás dál voda nesla.
LZT – červenec 2008