Kanoistický oddíl vodního slalomu a sjezdu při TJ VS Tábor byl založen v roce 1965…Původní dřevěná loděnice na Lužnici nad Táborem stávala v místě, kde na níže uvedených fotkách vidíte oddílové hřiště. Lužnický „volej“ před loděnicí v těch dávných dobách teprve rozvíjejícího se sportovního odvětví vodního slalomu a sjezdu tehdy asi ani moc nevadil. Začalo se, kde byla možnost. Důležité je, že se začalo. Zakladatelské zásluhy z oněch let připomíná oddílová kronika, pečlivě dlouhé roky vedená. Tehdejší osoby a obsazení, vzpomíná a připomíná v zápisech a na dobových fotkách. V roce 2012 se podařilo dovytvořit i oddílové web-stránky. A tak do tohoto historického článku připojuji odkaz, kde se toho čtenář dozví mnohem více než zde v článku samém… Webové stránky oddílu kanoistiky.
Loděnice dnes…
Loděnice v dnešní podobě jako sestava objektů různého účelu byla svépomocí členů oddílu stavěna od roku 1972. Do dnešní podoby byla dokončena po asi deseti letech, v roce 1982. Trenovat vážně závodní slalom pouze na sestavě branek před loděnicí, už připadá dnes v úvahu jen pro začínající borce a občasné rozhýbání těla těch ostatních služebně starších. Cvičná trať Harachovka pod Táborem na Lužnici je v současnosti v dobré péči. Je to ovšem o nepohodlném dojíždění. Ale aspoň, že tak…
Klubovna oddílu, první z nově stavěných objektů, toho za ty roky pamatuje hodně. Co tam už borci vypili piva a navykládalo se historek… Jisté je, že po generální opravě po povodni v roce 2002 se její interier výrazně vylepšil a svůj účel stmelování kolektivu plní výtečně a často…
Posilovna a kóje na lodě, to je to základní pro pádlistickou přípravu. Mimo závodních loděk se v kójích povaluje nejedna turistická kanojka. Vyvézt přítelkyni nebo manželku jednou za období na turistickou vyjížďku za město, to by měl každý vodák. Každá dáma pak mnohem snáze pochopí, co na tom vodákování ten její vlastně má. Posilovna, to je nejen „marnost nad marnost“, co se nazvedaných tun týká, ale je to i místo, ve kterém si musí každý závodník odbýt svoje, aby to pak měl už doživotně v paži….
Na stěně vedle vstupu do posilovny je patrná značka velké vody 2002…..
Dílnička patří k tak trochu bolavým místům loděnice. Je poměrně vybydlená díky různým tvořivým pokusům v různých dobách. Co se týče nejnutnějších úprav a oprav plavidel, skoro vše se v ní vždycky dá zvládnout. Šatnová část s verandou, poslední z objektů, obsahuje ještě saunu pro všeobecné tužení zdraví borců…
Na víceúčelovém hřišti úspěšně pracuje fotbalový kroužek. Ten má tu pozitivní vlastnost, že ke zdravému (???) pohybu dokáže přitáhnout mnohem více borců, než dovádění na kánojkách. Na naší loděnici totiž panuje odpradávna tzv. „kult kanoistů“, borců s jednolistým pádlem. Kdo není kanoista, jakoby nebyl… A tak kajakáři-cákalové jsou zde oproti jiným loděnicím, shovívavě trpěni, jen jako vodácká menšina. Na druhou stranu zase kánoisti, díky svým odklečeným kolenům, radši hrají fotbal a tak na vodě jich zdaleka nebývá převaha…
LZT – červen 2008