Vodácký zájezd do oblastí pohoří Maramures a Rodna v Severním Rumunsku se dá nakonec zařadit do kategorie těch divokovodních… I když vlny a válce nás nijak výrazně nedrtily, voda byla a vesměs tekla svižně dolů kopcem. Po letech jsem se připojil k zájezdu organizovanému a bylo to celkem pohodlíčko. CK Kudrna Brno a jeho znalý team provedli skupinu účastníků na vzduchlodích C2 přes všechny nástrahy a našinec si užil svůj kajak jako přívažek výpravy a jako jediný solo kajakář. Za tento počin patří se pěkné poděkování centrále CK, stejně jako ostatním „účastníkům zájezdu“ za pohodové soužití…
Sedmidenní harcování v oblasti vyplnilo šestero splavů říčních úseků. Pouze říčka Vaser, z nich nejpěknější a nejčistší, se opakovala. Dalšími záznamy v deníčku vodáckých úspěchů pak jsou řeky Viseu (2 úseky), Ruskova a z pohoří Rodna tekoucí Aurie (Bistrita). Obtíž nepřesáhla WW II, sem tam proložená vlnitou peřejkou, nějakým tím „zpožďovacím schůdkem“, s nemnoha balvany, v podstatě ale bezválcové trasy. Doplnění pojmů z vodáckých neznalostí oblasti dopadlo dobře. Dojmy už pokaždé ne. Jedno je jisté. Znečistění řek v některých částech odpady dokáže významně často narušit celkový pozitivní dojem a vypořádat se s ním není pokaždé snadné…
Sedm akčních dnů bylo doplněno výšlapem na pohraniční horu Farcau, 1957 m.n.m. Žádná závratná výše, jen kdyby se k ní nelezlo z výšky 650 m a pochoďák podle měřících přístrojů čítal přes 30 km. No ještě, že „na lehko“. „I já jsem s tím měl co dělat“(smile)! Možná už to taky bylo trochu za hranou a ne všichni jsme na vrchol vylezli.
Činnost kpč, kulturně poznávací, samozřejmě byla. I když obecně, mnoho tam toho pro běžného výletníka není. Veselý hřbitov Sapanta, klášter Barsana, nějaký ten dřevěný kostelík nebo zdobené brány. Pro turismus všeobecný toho musí místňáci ještě mnoho vykonat. Zatím je pořád výlet do takového kraje spíš objevná výprava trochu s pocitem nejistoty. No a taky by si rumunští soudruzi měli trochu naklidit. Nejenže jsou velmistry výstavby hrubých staveb, ale občas by to chtělo nějakou tu ruinu strhnout, nesypat co nepotřebuju kamkoliv a nebo jenom vzít metlu do ruky a trochu poklidit…
Výpravné foto na sebe jistě nenechá dlouho čekat. A stalo se, i když to chvíli trvalo…
Nasedáme, pádlujeme, odpočíváme. Výjevy vodácké běžné. Žádné stresující vlny a válce. Na první foto jistě zaujme most cesty místní v místním provozu „po rumunsku“…
Krasomilné výhledy do pohoří Maramures…
Tůra k hoře Farcau 1957 m.n.m.
Atrakce ve Viseu de Sus, velevýznamná, cesta vláčkem Mocanita do hor proti proudu Vaseru. Však mají taky návaly a rezervace tiketů v sezoně se doporučuje.
Tzv. Veselý hřbitov v Sapantě nelze minout, bran po vesnicích taky plno, jen oba nejkrásnější kláštery, v Borse a Borsaně se mi nějak někde vytratily…??? Hledat je ale nebudu…
… výzdob kostelíků pravoslavných by se po kraji dalo nahledat „spousty“…
… a to vše zásluhou fotografa Jirky Vosiho Vosátky, s jeho laskavým svolením zveřejněno, věřme, že bez přešlapu vůči GDPR (smile)
LZT – květen 2018