Zub času nepřibrzdíš a můj katamaran “My Cat” pravděpodobně zažívá v roce 2018 svou poslední sezonu na nádrži lipenské. Rozpad je zjevný, i když stále ještě pluje (stav květen t.r.)… Zjištění stavu po akci Jarní vítr na Lipně koncem máje tohoto roku nebylo nikterak optimistické. Proces rozpadu pokračoval, i když “kat” spokojeně visel v garáži několik sezon. Defekty obou plováků, trhající se trampolína a polorozpadlá hlavní plachta už bylo příliš. A tak i “dálkové plavby lipenské”, na Vltavici nebo Horní Planou, za silnějšího větru, už byly trochu rizikem, že by se nemuselo doplout…
Provedení celé lodě v technických možnostech amatérské stavby někdy mezi 1985-1990 také nebylo kdoví co. A moje technická zlepšení (nebylo jich málo), už byla především o snadnosti ovládání. Vlastně jsem si kolikrát říkal, jak s tím “ten chlap” (předchozí majitel) vůbec mohl jezdit (smile).
Pojíždění po omezené ploše stylem “veřejné bruslení” se ovšem také přejedlo. Náročná lopota s nakládáním, převozy, sborkami a rozborkami, o tom ani nemyslet. Hodně jsme toho spolu prožili, ale stačilo. Vzpomínám současně i na začátky v letech 1982-1983 s Vaurienem jménem “Ultramarin”, následně cca 1997 hbitá tř. Evropa “Marco II” a od 1999 “moje nejmilejší hračka”, netřídový katamaran MY CAT. Pravděpodobně se tím i uzavřela moje kapitola tzv. okruhového jachtingu. Do kola už jezdit nechci…
A tak těch 16 dnů strávených ve čtyřech různě zaměřených pobytech na břehu přehrady lipenské byla “taková hezká tečka, za tím naším případem”. Dost bylo Lipna a My Cat ukončil svou pouť 1. srpna 2018 konečnou destrukcí. Čest jeho památce!
Snímek ze symbolické opravdu poslední plavby s posádkou tří dívek naší nejmladší generace, s dozorem a za slabého větru při břehu na lipenské Hůrce…
… a zátiší s My Cat…
LZT – srpen 2018