Zajímavý zážitek v podobě kurzu první pomoci, mně potkal jako výsledek meditování nad tím, jak se na zábavy outdoorové ještě lépe dovybavit. A celkem škoda, že jsem na to přišel až takhle dlouho ve věku pozdnějším. Pár praktických případů potencionálního užití dovedností už mám samozřejmě také za sebou. Třeba jen bilance posledních třech roků jsou dva různé kolapsy, jeden anafylaktický šok a jedna zlomenina, k tomu nějaký ten škrábanec a řezanec… Tak doufám, že zůstane i nadále jen u lehčích případů…
Kdo zatouží získat odbornou způsobilost třeba pro oprávnění řidičské, strojnické, lodnické, střelecké, vůdcovské nebo kdoví jaké ještě, absolvuje m.j. také přezkoušení zdravotnické. Bohužel často velmi až převelmi okrajové, v podstatě jen takové ty řeči, jak by se co mělo…. Ty pak u velevážené zkušební komis prověří zpravidla jediná dáma v souboru, paní zdravotnice. A má se všeobecně za to, že jsou asi tak stejně důležité, jako výchova tělesná na škole základní. To tedy tak trochu k osobní motivaci…
Povídání a předvádění za těch šest „základních kurzových hodin“ přineslo do mlhavých znalostí předchozích nauk určitě dost světla. Snad dokonce jsem odcházel s přesvědčením, že tohle by asi mělo být povinné pro každého občana, každých čtyři – pět roků!!! A taky ujasnění toho, jak se co má dělat „ponovu“ a co jsem kdy kde četl nebo viděl „postaru“. Krvácení z nosu už se nečelí zakláněním hlavy, jak nám to dělaly „soudružky učitelky“. Spáleniny se nemažou máslem a uštknutí zmijí se neřeší škrtidlem!!! Také skautská „foglarovská stolička“ pro zraněného druha už se dělá jinak a o laické resuscitaci a jejích proměnách v čase ani nemluvit. I já pamatuji naučný film o pomoci při srdeční zástavě pohyby pažemi a několik odlišných počtů kombinací a posloupnosti činností při umělém dýchání a nepřímé masáži stlačováním hrudníku…
Nyní tedy už jen dobře a správně strávit získanou praktickou nauku. A snad občasně při prolistování kurzových skript si připomenout dovednost třeba předvedených chvatů s postiženým, několik obvazových technik, pár různých postupů v situacích včas a řádně prováděných. A nebo se vydat za nějaký čas na opakování…??? V každém případě bude dobré zůstat platným prvním pomocníkem, co aspoň trochu a správně ví co dělat, až to bude potřeba…
LZT – únor 2014