Malý Dunaj odbočuje z hlavního koryta Dunaje na říčním kilometru 1866 pod Bratislavou. Odtud se začíná jeho 160 kilometrů dlouhá cesta, aby po 25 km společné cesty s Váhem jako Vážský Dunaj opět přitekl zpět do evropského veletoku. Doporučené zahájení plavby je popisováno z Vrakuni z km 150, ale vše se řídí možnostmi táboření a vůbec přístupu k vodě. Při jízdě „na těžko“ není problem. Tábořiště se dají nahledat a mnohá místa by stála za vystavění kempu. Pro doprovod je to horší, dostupných míst už tolik není. Na splav máme tři dny a za základnu volíme Jelku…
Startujeme v Malinove na ř.km. 140. První etapa nakonec dala 45 kilometrů na tábořiště v Jelce. Zdálo by se pěkná porce, ale nezůstalo jen u přání, aby nás voda nesla. Voda nesla a místy vcelku svižně. Pouze jedno přenášení na zdrži před Tomášovem a jedeme „dole prúdom“ jak se patří. Okolí toku je hustě zarostlé, za pobřežní džunglí ale vidíme silně zemědělsky kultivovanou krajinu Žitného ostrova. To nijak dojem z plavby divokým lesem nenarušuje. Podobné jako před lety na Mosonském Dunaji. Páteční večer v Jelce je dost živý, dáváme také večírek s červeným vínem, ale na borce, co si jezdí za město „zachlastat“, nemáme. Pojem noční klid je tu termín neznámý, špunty do uší se hodí a tekutý spacák pomůže zaspat. V tábořišti jsou i desítky slovenských vodních turistů. Malý Dunaj je v oblasti oblíbená štreka…
Plavba místy připomíná putování pralesem, vegetaci se daří, roste i odumírá a opět roste…
Charakter toku se mění až při další etapě zhruba od ř. km 88 pod Madaraszem, kde je také pěkný kemp s restaurací. O dost kultivovanější než hlučná Jelka. Koryto se rozšiřuje a voda je línější. Pod soutokem s Čiernou Vodou na ř. km cca 75 je další zdrž s elektrárnou. Pěkně „hustej volej“. Končíme v příjemném kempu pod Jahodnou, zvaném Alba Regia. Třicítka stačí, protože ještě přemisťujeme doprovod a vlek. K tomu v podvečer bouře na obzoru, kterou musí schytat vystavěné souplachtí. Někdy je dobře, jindy zas hůř…
K řece patří i několik vodních mlýnů…
Poslední den je ovšem od rána plný pohody, modrého nebe a vodního proudu. Voda už zas víc o něco víc nese, až k soutoku s Klátovským ramenem u Topoľníků. Odbočení vpravo je přibližně na na ř. km 42. Pak ještě dva další proti vodě a vysedáme u autokempu vedle termálního koupaliště. Do Kolárova to nedáme. Na neděli a k tomu cestu domů, je to už moc. Ozdobila nás tedy rovná stovka říčních kilometrů a nový tok do sbírky splavů. Malý Dunaj nezklamal a přinesl zážitky, které se jezdí na takovou vodu hledat. A o to jde…
A nezbytné gruppenfoto borců s kajaky a pádly po úspěšném splavu…
foto: Pavel Žofka … více také na…http://www.zofka.net
LZT – srpen 2009