Je to už neuvěřitelných dvacet roků, co v Čechách doúřadoval bolševik… Tuhle změnu považuji jednoznačně za nejvýznamnější událost svého života. Málo co ovlivnilo žití většiny obyvatel tak, jako změna politického systému. Systému, o kterém tehdy málokdo zapochyboval, že tu je přinejmenším na opravdu hodně dlouho, když ne „na věčné časy“. Vždyť se tvářil tak prolidově a pokrokově. Vyhnil za čtyřicet roků a sám o sobě by vyhnil ještě dřív…
S odstupem času si jeden uvědomí hodně souvislostí, jak tu dobu tehdy vnímal. Jako dítko, školák, studentík a nakonec několik let v pracovním procesu. Co bylo říkáno, co bylo viděno, co a jak bylo tvořeno propagandou systému. Okamžiky prožitých výjevů z jednotlivých period se objevují. Vítání průjezdu prezidenta Novotného městem, pionýrský slib, ruské tanky ve městě, normalizační svazácká beseda s vedoucím učiliště, prvomájové průvody a příležitostné manifestace pracujících, z rozhlasu a televize nekonečné žvásty k neposlouchání. Přišlo i pomalé chladnutí normalizačních želez. Bylo sice cítit, ale pocit beznadějného výhledu do budoucna, ten byl všudypřítomný. Tady, odtud potud, to můžeš a tohle ne, tohle je pro tebe nejlepší a tamto ti škodí. Fakt super, když se někdo postará o to, co a jak je pro jedince nejsprávnější. Nebo se přidej k nám…
Uplynulých dvacet let přineslo hodně změn a hodně nového. Že to nové se nemusí všem líbit, je jasné. Ale za tu svobodu to nepopulární a nepříjemné určitě stálo. Dvacáté výročí si zaslouží neopomenout. Hustotu tehdejší doby nám připomene záplava komentářů a filmových dokumentů. Viditelně manifestovat a slavit netřeba. Jen bude dobré si věci připomenout a v duchu poděkovat těm, co se přičinili, že to naštěstí tady u nás tak relativně klidně proběhlo…
LZT – srpen 2009