OSTROV KORSIKA – CORSE DU SUD – Cákalské stránky

Jižní oblast Korsiky zvaná Corse du Sud, začíná kdesi od další ze čtyř velkých zátok západního pobřeží, tedy od Golfe di Sagone. Zastavujeme v „řeckém“ městečku Cargese s pěkným malým přístavem, na chvíli v Sagone a na řadu přichází i „plážování“. Řekl bych, že tato zátoka je asi z těch západních nejlepší pro povalování se u vody. Pobyt na místě nás ale čeká až u hlavního města Ajaccia, ve třetí ze zátok, Golfe d“Ajaccio. Zde je asi nejvíce rušno na celém západním pobřeží. U města Porticio je to už klasické letovisko „hali-gali, létající labutě“, bych tak hodnotil…

Ajaccio a okolí zaberou určitě celý den. Jen veleznámá obrazová galerie v paláci Feche, založená Bonapartovým strýcem, „vojenským sběratelem umění“, jak už to tak bývalo, dá zabrat přes dvě hodiny. Rodný dům Napoleonův stačí jen zvenčí. Francouzi nevěnují překladům nikde valnou pozornost, moc by jsme se asi nedozvěděli Wikipedia toho ví dost. Pak prohlídka rušného města Ajaccio s trhem a následuje výjezd ke krasomilným ostrovům Illes Sanguinaires – Krvavé ostrovy. V okolí pěkné výšlapové trasy jak už tak na mysech bývá, kousek dáváme také, ale je odpolední teploučko, tak to chce opatrně a akčnost nepřepínat…

Oblast Ajaccia opouštíme vnitrozemským přejezdem s lehkou prohlídkou známé vodácké destinace řeky Taravo. Cestou prehistorické naleziště Site Filitosa s menhiry, ano, ale nic extra nečekejte. A jsme ve čtvrtém zálivu západního pobřeží, Golfe de Valinco. Největší město na jeho pobřeží je Propriano. Projíždíme okolí a pěkně kempujeme po dlouhém hledání. V této další oblasti se obvykle navštěvuje vyhlášené místo, město Sartene, „nejkorsičtější město Korsiky“. To asi ano, ale trochu „profláknuté“ místo, takových podobných je ve vnitrozemí ještě k vidění plno. Ale poloha na hlavním tahu na bonifacio mu nahrává v dostupnosti a návštěvnosti asi velmi. Pod Sartene ještě vyjíždíme kus podél řeky Rizzanese. Pěkné, na splutí i cykloturistiku, což je při korsických převýšeních málokde…

Putování dalšího „přejezdového dne“ vede pak k perle mezi korsickými místy, městu Bonifacio. Tam není co dodat. trávíme v něm skoro čtyři hodiny, je to opravdu mimořádné místo, fotky to jasně prokazují. Stáčíme ještě ten samý den na sever, zastavujeme v Porto Vecchio na nábřeží. To jsme vloni také „poctili“ návštěvou při plavbě ze Sardinie. A pak už vzhůru do hor do pohoří Alto Rocco. Horské kempy mají úplně jinou atmosferu, než ty pobřežní a tak je to i zde, poblíž Zonzy. V závěru už je to trochu „on the road“. Zase autoturist přes neskutečně krásné a zapadlé oblasti pohoří Alto Taravo pod masivem Mt. Renoso, průsmykem s trekingovou oblastí Col de Verde (1289 mnm), soutěska Ghisoni… Prostě pořád něco, sto kilometrů jedete celý den, protože to tady prostě nejde jen jet dopředu. Korsická krása ale končí, sjíždíme k pobřeží a máme toho celkem dost i bez významných chodeckých kousků. Je jasné, co kde v kterém místě stojí za to a co se kde dá provozovat. Třeba se podaří podívat se ještě někdy na pár míst víc a zblízka…

V Ajaccio, dům Bonaparteho rodný, galerie v paláci Feche stojí za návštěvu, obrazy ty můžem… Dále ostrovy les Sanguinaires, v okolí mysu několik vycházkových tras…