Další suché jaro v řadě a místo jarních přeplněných potoků vodáckou abstinenci přesouváme na přehradu. Hracholusky na Mži nad Plzní. Situace s vodou dobrá není a na známé pravidlo sedm suchých a sedm mokrých roků se asi příliš spoléhat nedá. A tak je stav takový, jaký je. Vloni se trochu poštěstilo, letos tedy se seakajaky po voleji. Základnu pro dvoudenní pobyt volíme v campingovém centru u obce Pňovany na pravém břehu. Na výběr moc není…
Dubnový weekend počasí drží, hladina dostatečná a tak první den doplouváme až na vzdutí u jezu pod Stříbrem, ř. km cca 43. Když k tomu připočteme zátoku Úterského potoka, tak jsme z místa startu ř. km. 29 na suma 30-ti km. Dobrá rozcvička. Nedělní vyjížďka ke hrázi s další zátokou už je slabá půlka. Ale o vzdálenosti tady nejde. Přehradní skalní scenérie viděné z vody se jen tak nepřesytí. Je jich plno. Bizardní náhledy umocňují chatové stavby v podstatě všude, na každé skalce nebo kousku lesa. I tady se „okresní tajemník strany“ vyznamenal při udělování stavebních povolenek pro rekreaci pracujících. Je to děs… (3x)
Táboření v malé skupině na předsezonně opuštěném pobřeží se povedlo. Ohně plály, trochu toho vína a likérů taky bylo, i staré historky a nové ideje přišly na řadu. Ostatně jako skoro pokaždé. A na vodu do koryt si budem muset počkat a počíhat jindy. Snad ještě není přírodnímu splouvání konec. Kanály jsou přece pro závodníky. Ti tyhle věci ale zase tolik neřeší…
Také něco málo foto. Obrazy z hladiny…
Skály nad vodou,část hráze a kajakáři…
Foto: Zdena Czudková (s datem) a Petr Křivánek (s mobilem)
LZT – duben 2016