Čtyři dny v sedle kola na pomezí jihočeského pohraničí s Hornorakouským Mühlviertel, v součtu nakonec dost „dobrá práce“… Z „base kempu“ ve městě Freistadt tři přeshraniční tůry, zhruba v ose od východu k západu oblasti od Sandl/Viehberg – Studánky – Sternstein – Guglwald – Haslach adM – St. Oswald. Závěrečnou tůru pak pohraniční pásmo z Rychnova nad Malší do polesí Pohorská Ves – Pohoří na Šumavě. Krása nesmírná všude, to je jisté. Zejména výjezd z Guglwald směrem na Sternstein, přes větrníky na hřebenech…
Krajina Mühlviertel z druhé strany „kopečků“ je malebná, lesnatá a kopcovitá. Přehnaná hospodářská pečlivost našich sousedů ji ale umí zasadit zjevně nadbytečnou upravenost. A vlastně se těšíte, až zase narazíte na pravé české „kopřivnice“. A pozůstatky pravé „staré Šumavy“, zachované nám z těch neradostných časů železné opony. No taky nevím, kde tam vůbec žije drobná havěť všeho druhu, když je všude vysečeno a naklizeno. Proto přeshraniční kombinace cyklo okruhů se doporučuje prokládat tudy i jinudy, hlavně občasně přes hranici. Variant je dostatečně…
Symbol rozpojení a spojení. Jen tak. V lese na hranici, Dolní Hraničná myslím…
Po příhraničních kopečkách najdeme ledacos skoro nebo zcela uměleckého. Opět „jen tak“, v lese, na louce… Windhaag, Švédské šance, Bad Leonfelden…
A ještě další umění…
A trochu komerce…
Cyklostezka železné opony na české straně z Mlýnec směrem na Bad Leonfelden, se stanovišti k přečtení a zamyšlení, co si to tehdy vlastně lid vytvořil za dobu…
A standard pošumavský výhled „za kopečky“, vypadá to poeticky…
LZT – říjen 2023