Třítýdenní okružní cesta do provincií jižní Itálie s karavanem a cílem v nejjižnější italské provincii Kalabria. Autoturistika putovní se vším všudy, půl na půl proložená přímořským plážovým karavaningem… Kdo by snad měl podobný zámysl vydat se tímto způsobem tímto směrem, určitě nechybí, když napodobí nebo rovnou opíše. Opisoval jsem také statečně, protože ono to není to jen tak, sestavit třítýdenní itinerář v odlehlé oblasti a „vyzobat“ značnou část toho nej…
Na okružní trase západního a východního pobřeží jsme operovali ze šesti kempových stanovišť a najeli skoro pět tisíc km vč. výletů. Dobrá práce to nakonec byla. Začátek v Roma city je jasná zpráva. I když asi je lepší doletět si tam na dva dny a vše v klidu okouknout. Následuje Pompei a sopka Vesuvio. Taky hop skok, akce akorát na jeden den, navíc nic moc místo k pobývání. Na pobřeží sjíždíme z centrální autostrady A2 až v Praia a Mare. To je těžká klasika pro válení u vody i poznávací kousky. Marathea, Scalea, Orsomarso, kaňon řeky Lao v NP Pollino a další. Zjevně pohodové místo pod horami, asi nejlepší z navštívených…
Následně z Kampánie po přejezdu asi 200 km dojíždíme do Kalábrie, oblast Tropea u moře Tyrhenského, stanoviště pobřeží u Zambrone. Výchozí bod výletníků na Eolské ostrovy, známé u nás spíše jako Liparské. Celodenní plavbu na souostroví se sopkou Stromboli dáváme v těžce mezinárodním obsazení výletního plavidla. K tomu výlet průsmykem přes pohoří NP Aspromonte k tamějším výletním cílům, vykopávky Locri a město na skále Gerace. Z Tropei se přesouváme na druhou stranu Kalábrie, do oblasti u města Crotone na Jonském moři. Oblast zjevně turismu odlehlá i když s relativně vysokou koncentrací cílů. Mnoho příznivých referencí webových, skutečnost poněkud slabší. Vše vynahrazuje tamější krásné moře a pěkné kempoviště. Závěrečnou šestou štací je po delším přejezdu přes Basilicatu na sever Apulie, oblast NP Gargano na Adriatickém pobřeží. Taková malá Korsika, zajímavá zvenku i zevnitř. Město Vieste a autoturist pohořím jsou opravdu dobrý zážitek…
Co tak všeobecně neadresně dodat k South Italy. Hory a zase hory a ne jen tak nějaké „kopečky“. Města středověkého rázu na vysokých kopcích i skalách a tisíce opuštěných stavení v polích zemědělské Kalábrie a Apulie. Celkem špatné silnice a nadstandardní nepořádek všeobecně. Péče o veřejné prostory je v téhle zemi opravdu obecně „darebná“, ale nikomu to zdá se nevadí. Cedry, pinie, eukalypty, oleandry a olivovníky. Obří opuncie, palmy a fíkovníky, sady v tuto dobu ještě nezralých pomerančů a citronů. Stále se opakující a stále krásné scenerie i přes zjevnou vysušenost…
Obecně očekávaná četnost pozůstatků starověkých míst a staveb „kam se podíváš“se nenaplnila. Ty stávající vesměs nevyniknou kvůli poměrně slabé údržbě. Nějaká ta vykopávka, nějaká ta antická troska, silný zážitek v Pompei, historická centra městeček ve středověkém střihu, to ovšem ano. Za sebe hodnotím nedobře místní návyky neuvádět cenovky nabízených pochoutek. Stejně tak i všeliké neprůhledné příplatky, restaurační i pumpařské, kuperto, servicio atp. Hodnocení u mně přesto přiměřeně dobrý, za to trmácení to stálo. Kvůli poznávání se tohle všechno podniká a jižní Italy považuji tímto osobně za vyřešenou. Myslím, že na „na příště“ jsme si tam toho ani moc nenechali…
Nejprve Roma. Fontána Di Trevi a výletnické rojení, trochu mně tam napadlo „to je kýč, to je kýč, volaly děti, ale asi to bude jinak. Následuje Forum Romanum a vnitřnosti v Colosseum. Návštěvníci POZOR! Jedině časové vstupné s předstihem nakupovat, totéž platí i pro Vesuv!
Vesuvio kráter, před lety již navštívený, takže opakovačka, ale dobrá…
Pompei je sugestivní zážitek. Místy se zachovaly pod popelem i interiery. Románský cement má na rozdíl od „středověké husitské malty“ odolnost značnou, a tak vše drží dodnes. V pozadí Vesuvio…
Pobřeží západní Tyrhenské, socha Ježíše v Marathea vysoká přes 20 metrů. Pomáhali s ní ochotní brazilští soudruzi z Rio de Janeiro, se píše…
Také vykopávky a ne že nejsou. Tyto v Locri na Jonském pobřeží jsou ještě starořecké. Město Gerace zase zaujme monstrozním normanským hradem na skále, ovšem nepřístupným. Turisty sem ale cestovky vozí čile…
Stromboli asi kilometr vysoká, z vody a ze břehu. Před lety naši jachtu od ní odehnaly čerstvé větry. Tentokrát se zadařilo vystoupit. Frekvence výstupů a nástupů do plavidel je na minuty, důležité je nastoupit správně! Třetí obrázek je Vulcano, tam se onehdy zdařilo vystoupat cca 500 m.n.m.
Tropea na skále zdáli, doplouváme za halasného zpěvu italské posádky, bavící výletníky! Jsou to veselé kopy, tihle italové!
Na závěr několi zvláštností. Skalní krajina u Crotone a nekonečné olivy
Také něco z Tropea a Vieste. A náš méďa měl „hezkých fotek“ také několik…
LZT – září 2023