Massif Central, Francouzské středohoří, hornatina zasahující do pěti správních departmentů – krajů a vymezující se na území velikosti Česka, tedy nějakých 80.000 km2 plus minus… Moudrá Wiki toho jistě čtenářům poví mnohem více, kolik a čeho a co a kde se tam dá najít…
Kopcovina z jižní strany pohoří přechází do plání Causses resp. stepí Cevennes (NP Cevennes), čtyř rozlehlých náhorních plošin ve výši kolem 1000 m.n.m. Ty přetínají několik desítek kilometrů dlouhé a pár set metrů hluboké kaňony. Třeba Gorges du Tarn, Gorges du Jonte, kaňon Dourbie a další…
Na foto nejprve výjevy z pohoří Monts Lozere, z vrcholů Pic Cassini (1680 m.n.m.) a Mont Ventalon…
Pastviny Causses přechází směrem východním ve stepi NP Cevennes. Nejvyšší vrcholy pohoří mají mezi 1500-1800 m.n.m. Plošiny náhorní pak v průměrné výšce cca 1000 m.n.m…
Vstup shora do nejznámější jeskyně Aven Armand. Bohužel jsem si vzal krátké lano, takže ze sestupu „vlastní cestou“ nakonec sešlo a dolů se jelo v kabině. Tady někde se inspiroval pan J. Verne k dílu „Cesta do středu země“. Jeskyní dalších je v oblasti dostatečno…
Monts Cantal, to je krasomilná třída A. Chodníčky po ostrých hřebenech, přiměřená rozloha a na nejvyšší horu Puy Mary 1787 m.nm. dojdete ze sedla z průsmyku Pas de Peyrol za 20-30 minut = celkem OK pro nás opatrné horaly…
Výhledy na pohoří vzniklé z více než stovky vyhaslých kráterů, geologicky hodně mladé, cca 4 tisíce roků. Nedaleko město Clermont-Ferrand v oblasti Vulcans de Auvergne. Pohledy z Puy de Dome na kousky divočiny „na předměstí“ velkého města…
Vrchol Puy de Dome 1464 m.n.m., nejvyšší z vulkánů, s meteo základnou, vykopávkami antického chrámu a spoustou chodníčků pro pěšáky. Vrchol se dá dobýt poměrně snadno pomocí pendlující ozubené vlakové soupravy…
Eiffelův most železniční Garabit přes přehradu na řece La Truyere a nevyšší most světa dálniční u Millau přes údolí řeky Tarn. T. č. se buduje zázemí pro davy výletníků a jistě se brzy i začne vybírat za „čumendo“…
Tak to byl Massif Central, druhá část zájezdu, rajzování po kopcích a údolích. Jisté je, že při jeho rozsahu je dobré vzít některé trasy a výstupy tzv. „krátkou cestou“. Krajanů jsme za dva týdny mnoho nepotkali, jednu paní na mostě avignonském pouze, zato němeční spoluevropané byli zastoupeni dostatečně, jak jinak. V každém případě, jak již bylo řečeno, zážitek nejen silný, ale navíc i veskrze pozitivní…
foto: účastníci výpravy rukou nerozdílnou…
LZT – červen 2017