Asi každému, kdo sleduje dění na přehledném českém filmovém dvorečku, se určitě po jeho vyhlášení za rok 2011 ulevilo. Ohlášené nominace filmu „Odcházení“ ve všech hodnocených kategoriích nakonec dopadla, jak si skutečně zasloužila. Vzpomínka na Václava Havla zůstala bez poskvrny. Nezbývá, než anonymním „akademikům“ poděkovat za rozvahu a rozum…
Hodnotit tak subjektivní záležitost, jako je umění filmové a nikoho při tom nepoškodit, to asi ani nejde. Tak nějak, asi jako objektivně posoudit tzv. „celkový umělecký dojem“. Sotva někde jasná jednoznačnost. Cena za scénář a střih nikoho neurazí ani nenahněvá. Ano, „Odcházení“ není „dobrej film“. V ČT ho mohli diváci ve valné většině shlédnout a tak se aspoň nespekulovalo nad něčím, co málokdo viděl. Byl to především „splněný sen“ a to byl jeho určitě nejvýznamnější přínos…
Sledování průběhu letošní „lví slávy“ mi uniklo, ale hodnocení a důvěra v kritičku Spáčilovou (MFD 5.3.2012) je veliká. Takže, „estrádní provedení scény“, věčně opakovaná slabina podobných akcí, daň za touhu zaujmout za každou cenu. Přidá-li se ještě zpravidla aktéry improvizované „divadlo v divadle“, je lepší se nedívat. Moderátorka Lucie „nedělala chyby“ a její „diblíkovský výraz dychtivosti, srdečnosti, pospolitosti a sebedojímání“… Ona už je taková, v pohodě…
A tak mi nezbývá než trochu zameditovat nad tím, proč Českého lva za nejlepší hraný film roku 2008 získal titul „Karamazovi“. Stejná vražedná kombinace divadlo – film. Jako by se tehdy trochu vytratila ostražitost ze skutečnosti, že skvělé výkony skupiny herců byly výrazně podtrženy vykonstruovaným prostředím a hlavně, bylo to perfektně zahrané a současně natočené divadlo. Ale mnoho filmového v téhle věci, s prominutím, nebylo…
LZT – březen 2012