Zprávy o zločinech a katastrofách čteme a slýcháme v převaze nad těmi dobrými. Na to už si všichni zvykli. Bohužel mám ale stále silnější pocit, že náš „evropský humanismus“ nějak nahrává straně zločin… Hlavy vzdělané v oborech zapojených do tohoto sektoru jako by vynakládaly úsilí na to, aby se především lumpovi nedostalo křivdy. Nějak dost tu chybí pocit empatie pro druhou stranu. A také pocit vnímání a přístupu k věci, že důsledné souvztažnosti a dopady bývají na poškozené straně nesrovnatelně rozsáhlejší…
Na obhajobu má právo i ten nejzvrhlejší pachatel. Tresty, které padají za prokázané i nejtěžší zločiny ale nakonec v reálu končí často podmínečným propuštěním někde ve dvou třetinách celkové výše. Promíjet nejhorší druh provinění za tzv. „dobré chování“? Za naprosto zásadní provinění, že dotyčný vzal někomu „bez náhrady“ život…??? A je trestní prostředí dočasné izolace pro takové typy lidí vůbec trestem? V každém prostředí se přece nakonec dá „dobře“ žít a v jeho mezích přežít. Mnoho nezměnil ani trestní zákonník s posuny trestní hranice nahoru. Už to i vypadá, jakoby se s tímhle faktem od počátku počítalo. Kumulace odsouzených v zařízeních by se navíc asi stala neúnosnou, když zprávy o „přeplněnosti“ věznic slýcháme tak často. Kdo si dá trochu práce a posbírá si několik příkladů, jak a proč byly některé činy, o kterých je řeč, spáchány, musí ho napadnout jediné. Ano, řešíme to v té naší civilizaci nějak podivně…
Odůvodnění, že nejvyšší trest nikoho před činem nezastraší je celkem pochopitelné a přijatelné. Jde v tomto ohledu vůbec o „prevenci“? Neměly by extrémní zločinné kousky opravdu být definovány jako „zvláště zavrženíhodné činy“ a jako zvláštní kategorie podle toho i hodnoceny. A tak raději chráníme plošně před „justičním omylem“, než se s často jednoznačným případem vypořádat nehumánním, řekněme „středověkým způsobem“. Argumenty tipu nákladnosti tohoto procesu jsou trapné ve srovnání s tím, na co všechno tzv. „civilizované země“ vynakládají prostředky. Nebo tím různé psychovědy maskují chov „laboratorních kusů“ pro svoje vědecké účely??? Přinejmenším dokonané teroristické útoky a vícenásobné úmyslné vraždy vyšinutých jednotlivců ke všemu ještě při činu dopadených? Jak může probíhat vývoj ve společnosti, která se nebude průběžně očisťovat???
Na malé ryby se ponovu zdokonalil přestupkový zákon a součet malých hříchů bude posuzován jako velký hřích. Tedy něco jako „bodový system“. Ten sice nepřinesl snížení počtu dopravních přestupků, ale aspoň je metlou vztyčenou nad všemi. Řekl bych, že na protilehlé straně těžšího zločinného spektra by rozhodně neškodilo od určité hranice, tak nějak promyšleně systémově přitvrdit. Chci tím říct, že společnost má právo, se některých jedinců zbavit okamžitě a neměla by se o tohle právo hrou na „humanismus“ připravovat…
P.S. Před několika dny byl vynesen rozsudek nad norským „střelcem z ostrova“. Nevím, kolika stovkám lidí poznamenal život, ale jestli se 21 roků odnětí svobody jako maximální možný trest zdá někomu přiměřený za tenhle kousek…???
LZT – srpen 2012