Únik do lesů křivoklátských, po vyhlášeném „SARS stavu nouze 2.“ ! Co jsem se k Tobě nachodil, Berounko… Tábořiště Čechův mlýn hostilo naši mini-skupinu s několika návštěvníky několik dnů, abychom se na následný weekend přemístili do Srbska ku Karlštejnu. Najít místo ke kempování po posledním září je stejně obtížné, jako si myslet, že v dubnu začíná v Česku výletnická sezona. Ale podařilo se…
V údolí Berounky a přilehlých lesích se zábava na týden najde snadno, pokud si jeden nemyslí, že objeví něco extra. Ozdobily nás m.j. hned dva úseky vodáckých splavů po „volejnaté řece“. Pravda, když voda aspoň trochu nese, hned je svět radostnější. Taky doufám, že už se na Berounku nebudu muset vydávat, i když je tam krásně. Znalci vědí, že tak šílené vodácké pendly (převozy aut do cíle), těžko někde jinde najdou. Totéž i našinci, co věděli, ale přesto vstoupili podruhé do stejné řeky (smile – naposledy 2009).
Hory doly v křivoklátských lesích po rozsáhlých polesích nabízí cykloturistovi několik slušných okružních tras. Ani masochisté bez e-motorů nemusí smutnit, lesa pán (převážně Coloredo-Mansfeldovi?) má cestičky vesměs ve vzorném pořádku. Takže shrnuto, čerstvého povětří bylo dostatečně, pravidelné lehčí závlahy shora nechyběly, ohně plály vysoko a dlouho do nocí, na vinařské meditace všeho druhu a základní ideje na budoucí sezonu se také dostalo. Po týdnu návrat do civilizace, vstříc SARS 2, nabírajícímu na síle.V lese u mně dobrý, ale taky se to nedá pořád…
Že by tentokrát se obešlo bez foto? Možné to jest, ještě uvidíme…
LZT – říjen 2020