Delta Dunaje je největší evropská říční delta rozkládající se na ploše cca 3500 km2 a má statut jakého si „chráněného území po rumunsku“ tzv. Rezervata naturala a biosferei…Lužní lesy a rákosiště jsou ohraničené třemi rameny veletoku. Na ploše mezi nimi jezera a kanály, do kterých se z části ty tisíce vteřinových kubíků evropské vody rozlévají a různě jimi protékají. Hlavní ramena nesou názvy Chilia (severní), prostřední Sulina a jižní St. George. Vodu si dělí v poměru zhruba 60 : 20 : 20 % celkového průtoku. Pro přístup námořní dopravy do vnitrozemí slouží regulovaná, popř. kanalizovaná Sulina. Řeklo by se, mimo jiné, ideální seakajaková destinace. V textu následném se nechci zabývat počínáním naší čtyřčlenné kajakářské skupiny v této specifické oblasti na pětidenní výpravě, ale raději popsat a zhodnotit destinaci jako takovou. Pohledem pro činnost „pěšáka“ na plavidle s manuálním pohonem…
Pohyb v deltě je symbolicky zpoplatněn. Za „pěšáka“ se v současnosti platí 15 lei na týden. Vstupenku „na jméno“ pořídíte v Tulcei na nábřeží v Info centru Delta Dunarii, v automatu snadno a rychle. Bingo! Dobrá práce! (Strada Portului naproti Biblioteca judetaana.) Jak pečlivě se permity kontrolují, neznámo jest. Vodák musí od počátku počítat s tím, že vstupem do zdejší „amazonie“ opouští komfortní zónu turisty a být na to vybaven a připraven. Vstupuje především do komářiště a divoce zarostlého prostoru na většině míst…
Zásadní je obecný „zákaz táboření“ v oblasti a ono v podstatě ani není moc kde. Hledání „stanových louček“ bylo každodenně náročné. Hodí se mačeta a dobrá moskytiera. Voda z jezer je až neuvěřitelně vyčistěná „přes kořeny“ a běžně užívaná k vaření i pití, po převaření pro jistotu. Vézt vše sebou, co se týče cateringu na několik dnů je nutnost. Úsilí doplňování zásob může být značné (v centrální části v Crisan, Caraoman a Sulině ale lze částečně uspět). Na stanovených trasách tzv. „waterways“ se pohybují četné čluny s výletníky a provádí vesměs svižnou plavbu „ve skluzu“. Co z toho výletník-turista má za zážitek je téma na meditaci, ale „leiky“ se točí, a o to asi jde. Prosvištět několik desítek km po vodě oblastí především ptačí rezervace, to bude asi tzv. turisticý průmysl? Na kanálech najdeme i občasné rybářské chatky, vesměs se smetištěm okolo, které již nikdo neodveze. Naštěstí jich není významně mnoho a lze u nich i nocovat. Minete-li jednu aspoň trochu vhodnou, dalších deset km se třeba nechytnete vůbec. Ale tak to jest…
Z plavebního pohledu jsem si s kompasem a mapou „báječně zanavigoval“. Kontrolní GPS ověření ale zvýší jistotu a sníží nebezpečí „prokormidlování“. Hledat ústí propojů a kanálů do jezer v rákosištích není snadné. Označení chybí zcela i na těch podstatných. Některé přejezdy jezer jsou i několika kilometrové, a to už skoro nic vidět v dálavě není. Kdo by si snad myslel, že si paralelně ještě s pádlingem zarybaří, neuspěje. Zase takový rybářský ráj na zemi to není zcela jistojistě. Lov na udici vidím jako marnost, to snad místní ani neznají. Přiměřené okruhy pro denní tripy pádlistů jsou vesměs dlouhé předlouhé. Oblast patří jednoznačně motorové plavbě…
Výchozí místa pro návštěvu delty vidím zejména z obce Mahmudia a o něco níže položeného Murghiol. V konečném součtu cena/výkon, tedy úsilí vynaložené na akci plavby v deltě s ohledem na přípravu, sanitar a nelehkou dopravní cestu nevyjdeme rozhodně nijak příznivě. Ze středu Česka počítejme poctivých 1800 km a to s nocováním na cestě, kdesi v houští u dálnice…
Destinace, které stačí jednou za život, jsem již několikery navštívil a tuto si k nim připisuji. Nerad bych navodil zdání, že se jednalo o akcionářský propadák i když pojetí pohybu skupiny bych „pro příště“ poněkud poopravil. Skupina byla dobrá, náhled na destinaci utvořen. Cesta za nepoznaným nese vždy svoje plus bodové hodnocení. Užít si kvalitních rákosišť vhodných pro seakajaking podstatně blíže, se ale dá na německo – polském severu dobře a dostatečně hned na několika lokalitách…
… a pár foto k tomu, ještě čekám na „foto se stovkami plameňáků“…
Nejprve „svízelná tábořiště“ na kouscích sušiny nebo nehostinných březích. To první se jmenovalo „U kravského lejna“ a to pod ním „V mraveništi“…
A kanálem Sulina na cestě k moři, které čeští seakajakáři tolik milují, protože přece mají „mořské kajaky“… chachacha…
Tak ještě ta fotka s plameňáky kdyby byla. To bylo fakt silný…
LZT – květen 2023