Říkávalo se a stále asi rádo příležitostně říká, tak trochu zdánlivě „nemoudré“ rčení „Sportem k trvalé invaliditě“…
Ale už zase „u mně dobrý“. Už zase skáču přes kaluže! Tentokrát to byla „na kudlu“ pro změnu „jen rotátorová manžeta ramenního kloubu“. A pár potrhaných úponů k naskobování na kost k tomu. Jez bez vody na loňském Hronu jen dokončil, co nekonečná kondiční příprava od jara téhož roku započala. A těžko se přít, který orgán kajakáře je ten nejdůležitější. Rameno je ovšem důležité velmi! I věhlasně soft – šetrná artroskopická operační metoda dokáže naprosto nepředpokládaně zdevastovat tělo. A nakonec i s duší je uvrhnout do psychosomatické depky při plném vědomí. Několikatýdenní zjišťování, co se vlastně polámalo. K tomu nějaká ta odborná nepřesnost diagnozy, několikatýdenní nehybnost po řezu a v orteze a následně i několikatýdenní drsný terapeutický tělocvik. Suma účet vystaven na čtyři měsíce v omezeném nebo zcela vyřazeném provozu…
Prožil jsem toho různého pohybu od dorosteneckých roků celkem dost. I když povětšinou jen tzv. bez – kontaktního. A k stáru nakonec vidím, že na výše uvedeném rčení o sportovním „sebepoškozování“ možná taky něco bude. Ale je toho i dost „pro“ a ovšemže, „všude je něco“! Zase něco k meditaci. S velkým despektem a neradostí vídám neopotřebované čtyřicátníky, co až ve čtvrté nebo dokonce páté dekádě života objevili drogu soutěživosti. To se jim to poskakuje. Víme, to jsou ti zpravidla „vyštaficírovaní“ borci zvaní „dresaři“, ať už na kole, na lyžích, při běhu nebo něčem jiném. Neopotřebovanost z nich jen vyzařuje. Stanou-li ze z nich ale ještě navíc závodníci-soutěživci, je to tak trochu havárka. Soutěže vyžadují přípravu a ta už umí vtáhnout. A je jen málo co taková marnost nad marnost, než když zralý mužský nemá nic lepšího na práci, než často, třeba i každodenně mařit čas na nějakém tom sportovišti. Řekl bych dokonce, že tam jde už často o nějakou „systémovou chybu“…
Mezi „oblíbenými“ mám uložený jeden takový „oblíbený“ článek, na „oblíbené“ Deutsche Welle (DW). Jmenuje se výstižně „Sport ist Mord“. Jeden pan profesor TV institutu z Köln am Rhein v něm medituje, jak a kolik je dobré nebo nedobré se v běžném životě zabývat pohybem, potažmo sportem. Vybízí řadou odůvodnění k velké obezřetnosti! CS.medlicker.com zase např. v jednom ze svých článků popisuje artroskopickou rekonstrukci jako (cituji) „poměrně banální zákrok“. Zkušenost je rozdílná značně, ale dejme tomu. Možná škoda, že ten přechytralý internet vstoupil obecně do života až tak pozdě (i když jsme oba stejně staří…smile). To by se jeden vyvaroval věcí (možná)… V každém případě, i tentokrát vzpomenu, jak jsem již onehdy jinde citoval, výrokem pana V. Havla. „Víte, ono ten sport, to je taková zábava spíš pro děti“. Tak to tedy fakt pro tenhle případ sedí opět a velmi…
LZT – leden 2017