Rok se s rokem sešel a my zas jedeme „ven“. Oslabeni o dva nemocné kamarády, ale s chutí si řádně zatrempovat v oblasti zvané „Střední Posázaví“. Zahajujeme po trempsku drsně v kácovské Pivovarské hospodě. Hospoda u malého místního pivovaru nás hostí kvasnicovou dvanáctkou Hubert za neuvěřitelných 14 czk za půllitr. No nekupte TO…
V sobotu vyrážíme z Kácovského kempu do lesů, podél Čestínského potoka a pak cestou necestou do Zruče nad Sázavou. Místní hospoda Na Ostrově je dalším útočištěm znavených a žíznivých trampů. Zase zní písně opěvující dávné hrdiny dalekého západu, českou trampskou minulost i folkově-populární přítomnost. A večer opět do lesů, jak jinak, k ohni, aby to jako bylo všechno jak má být. Najít kempík v lese, v říjnové vlhce chladné noci nikdy není jen tak. Posázaví je navíc místy slušně zastavěno a oploceno…
Cestou necestou, polem nepolem, do modravých dálek kráčí trempové…
Krajinou Středního Posázaví…
Neděle se vyjasňuje a Střední Posázaví ukazuje svoji vlídnou tvář. Meandry Sázavy v místy hlubokém údolí a výhledy do kraje s masivem Melechova v pozadí, barvy podzimu na řece a posázavská železniční trať ve skalních zářezech. Ta nás také veze z Chřenovického Podhradí zpět do Kácova, takže i pěkná vlastivědná projížďka s vyhlídkou…
Na kácovské zastávce míjeme početnou klasicky-trampskou skupinu. Trempi žijí a to potěší. Končíme tam, kde jsme v pátek začali již dvacátý společný vandr téhle skupiny…
A motivy nejen trampské…
A ještě Kácov a MY…
LZT – říjen 2010