TEP je když… vám vymění starý kloub kyčelní za nový, poctivě ocelový. Zajímavá zkušenost plná pojmů a dojmů. Akce údržby těla s pracovním názvem „Black – out“ si vyžádala nejprve měsíční tvrdou přípravu náležitostí, aby se jedem mohl v klidném duchu několik týdnů povalovat na kavalci a nechat se obsluhovat. Následně přípravu a obstarání pomůcek důležitých pro fungování ve stavu nemohoucnosti. A za třetí, načíst a vyposlechnout si pár rozumů ze sítě a z lidového vyprávění, co a jak, aby dobře bylo. Za čerstva slibuju, že nebudu už v budoucnu provádět žádné pošetilé sportovní a jiné kousky, jako třeba jezdit v boulích nebo zbytečně běhat po lese nebo… Prostě šetřit tělo to chce!!!
Z akce samotné především, vážení, žádné strachy. Páni doktoři a jejich pomocníci tuto záležitost léty provádění a nezadržitelného pokroku umí velmi dobře. Na druhou stranu nepodceňovat, je to přece jenom pěkná rána do těla. Dovolím si proto následně popsat pár postřehů pro případ, že by to snad někoho zajímalo a třeba částečně i použil má moudra pro osobní potřebu…. Rozchodit se po zásahu zdařilo se nečekaně rychle. Dalo by se říci až snadno. Ani se tomu nechce věřit ve srovnání a tím, co se mnohde dočtete. Ale pozor!!! Přičítám to především relativně nízkému (???) věku a určitě dobré kondici na vstupu! Při sledování valné části pacientů v rehabilitačním zařízení už to zdaleka taková paráda není. Rozdíly jsou obrovské. Důležitost významná!!! Ze špitálu z lůžka ihned na lůžko v ústavu!!! Žádné domácí pauzy na oddech. Vvstávat a cvičit, po sedmi osmi dnech!!! Tedy jak se říká, bez zbytečných odkladů…
Dobré pomůcky jsou i zde součástí úspěchu. Těch je také pár potřeba. Hole tzv. francouzské jsou jasné. Na předpis lékařský, hopsat na nich se musí mnoho týdnů. Technologické lhůty srůstání kostí se na rozdíl od cvičení asi moc urychlit nedají. Užitečná pomůcka v prvních dnech je klešťový tzv. švédský podavač. K samostatnému oblékání a obouvání poslouží dlouhá obouvací lžíce s háčkem nahoře. A vynález jednoduchý ale úžasný, nazouvák ponožek. Se zouvákem spolu je to pěkný „set za pětistovku“. Ale nekupte to. Výstroj účelně a vkusně doplní „klokaní kapsář“ na krk na přenášení drobností a batůžek na záda, když si pacient vyrazí třeba na lázeňský špacír. Na spaní pak molitanová „kostka“ mezi kolena, v reálu nejlépe obdélníková. To je důležitost prvního řádu! Pro pohodlí a samoobslužnost domácí doporučí nejméně čtyři lékaři z pěti stoličku na kolečkách, tzv. laboratorní, bez opěradla otočnou. LZT navíc doporučí model ve „vyšším provedení“ sezení! Potřeba tzv. nástavce na WC se ukáže individuálně, v čase a prostředí, jak kdo. Je-li ohebnost a síla, potřeba nebude. A soupravička je pohromadě. Nějakou korunu to sice stát bude, ale pohodlíčko k nezaplacení…
V ústavu rehabilitačníma (tři týdny v Poděbradech byly dobrá volba) a posléze v domácím ošetřování už se pacient může soustředit jen a jen na sebe. Cvičit prostocviky dle fyzioterapeuta, posilovací i protahovací, šlapat pilně na rotopedu (domácí stroj je výhodou) a samozřejmě plavat, plavat, plavat. Za pár týdnů „bude chlapík jako rys…“ Na hodnocení a případné pochválení-si je ještě toho času dost času. Poznatky stávající jsou ale jasné. Nebát se, vybavit se a cvičit! A hlavně. Poslouchat pana doktora. A sestřičky, samozřejmě!!!
LZT – prosinec 2014