Když nám před dvaceti roky osiřel název Česko, pamatuji si, že se nad tím celkem dost a zbytečně meditovalo… Možná za to tehdy mohl trochu i pan Havel, kterému zřejmě připadal nezvykle krátký název málo „dramatický“. Ale zvykli jsme si. A „jak pěkně“. S odstupem času se tomuto rozdělení soustátí jinak než „šťastný rozvod“ ani nedá říct. Oboustranná spokojenost a hlavně výhodnost celého procesu je zřejmá. Představme s jenom, za stávajícího stavu naší společenské scény, řešit ještě „slovenské špecifiká“, kterých tehdy bylo kolem tak plno…
Nesouhlasné staromilce určitě nepřesvědčí ani podrobné a objektivní studium souvislostí a okolností, které po „Velké válce“ vedly ke spojení těchto dvou zemí do soustátí. Soustátí, které nemělo nikdy žádný historický ani zeměpisný kořen. Prostě „umělý stát“. Snad jen podobnost jazyka. Ta pamětníkům připadá sice „velice blízká“, ve skutečnosti ani to není kdoví co. Proces „rozvodu“ s vyvrcholením v období srpna roku 1992, byl naprosto zákonité vyústění stavu věcí. Od 1.ledna 2003 jede tedy každý „za svoje“…
Jednou z ústředních postav událostí byl tehdy i pan president Klaus. A myslím, že přes veškeré další politikaření a prezidentování to asi byl jeho největší a nejzáslužnější karierní „majstrštyk“. Naši slovenští spoluobčané nemuseli následně dál řešit „pragocentrismus“ a věčný pocit, že se jim dostává ze společného krajíce nepřiměřeně méně. I když v minulosti na spojení zjevně profitovali. Možná jen trochu rozmrzení nad ponecháním státní vlajky Česku, které se dá vykládat všelijak… Sametový rozvod po sametové revoluci ukázal hlavně vysokou kultivovanost obou národů. A taky to, že nejsme žádné horké hlavy, co hned berou do ruky hůl… Kultivovaný rozchod a následné dobré vztahy obou zemí jsou příkladné pro další podobné situace minimálně v evropské úrovni. Blahopřeji Česku a Slovensku k šťasnému a moudrému rozvodu a jejich 20.- tým narozeninám!!!
LZT – prosinec 2012