Označení skicircus používá tahle lyžařská destinace v rakouské oblasti Pinzgau jako obchodní značku. Snadné dohledání na síti potom na www.skicircus.at . Nenápadný vjezd do separovaného údolí je z města Maishofen, nedaleko známého Zell am See na jezeře Zellersee, spolková země Salzburg…
Pro pobyt v rakouských horách používáme léty osvědčenou aktiku ubytování se snadnou dostupností. A tím i možností vyrážet během pobytu na různá místa. Důležité je i hledisko sdruženářské… Běh – sjezd. Nástupiště do “langlauf loipe” nejlépe někde blízko za domem… Netváří-li se počasí přívětivě, přestouí se do stopy snadno a rychle bez trápení na svahu. Podařilo se obojí i tentokrát. Slunečné dny na kopci, ty horší v nekonečných stopách kolem města Saalfelden (am Steinernem Meer). Co se nepodařilo, bylo to, že na zájezd určený pro kamarády PT veslaře nakonec z různých příčin odjela jen čtyřčlenná rodinná skupina…
Projezdit středisko S – H – L kolem dokola tzv. “vlekovou turistikou” se podařilo i s návštěvou všech těch třinácti spitze-kogel-kopf vrcholů po obou stranách údolí. Přičemž doporučený směr jest proti směru hodin… Modré nebe nad vysněženou Alpou umocňuje scenerie a výhledy a je to krása nesmírná…
Sjezdovky na pravé, severní straně údolí jsou obecně výrazně mírnější, širší a je zde plno prostoru pro free – ride sjíždění. Tak jako jízda v boulích mi ale nejde…
Klouzání v rovinatých stopách podélřeky Saalach a kolem Saalfeldenu v poměrně hustě zabydleném prostoru má svoje specifika. Rozhodně to je zase jiné lyžování. Překonávání podchodů, podjezdů a přenášení tratí a silnic patří k věci. Nakombinovat lze i s autobusovou dopravou. Denně strojně udržovaných tras jen kolem Saalfelden 98 kilometrů, navazuje asi 20 km v Maishofenu a další ve směru Leogang a Maria Alm, které jsme projezdili vloni.
Bydlení ve “ferienwohnung” v údolích se odehrává v přijatelných relacích i po kursovém pádu naší staré dobré koruny. Poněkud horší jsou lanovkové relace po přepočtu. V rakouských zemích to nikdy nebylo nic přijatelného, natož nyní. Prostě je dobré na to nemyslet, na kopec jít jen když se vyčasí a namlouvat si, že i to počasí je “tak trochu v ceně”. Frustrace z toho, že i po tolika letech ekonomického dotahování jsme se skoro nikam nedotáhli, je ovšem značná.
Lyžník v přilbě vypadá mnohem odhodlaněji. Přilby už patří k věci zcela samozřejmě…
Turistický průmysl se vším všudy…
Vyvrcholení ski-sezony zahraničním zájezdem se podařilo a po připočtení dalších tuzemských lyžařských zážitků se zcela určitě bude na sezonu 2009 vzpomínat jako na vydařenou…
LZT – březen 2009