Překračujeme hraniční řeku Minho u jejího ústí do Atlantiku a protože se nabízí možnost cesty lodí, do města Caminho nás veze přes vodu přívoz. Následuje pobřežní Vianna do Castelo a odtud vzhůru do hor národního parku Peneda – Geres. Cestou ještě zastávka v Ponte de Lima. Krásný „římský“ most a každodenní trhy obřího rozsahu. V NP pak táboříme v jeho asi nejpříjemnějším místě, v centru Campo de Geres. Počasí tu údajně bývá nevybíravé a to nám taky dokazuje…
Při přesunu z pohoří Peneda-Geres směrem k Porto se nám v okolí známého „církevního“ města Braga daří pěkný kulturní „hattrick“. Poutní místo Bom Jesus do Monte, vykopávky dva tisíce let starého oppida Citania de Briteiros a město Guimaraes. První „hlavní město Portugalska“, kde se údajně v místním hradě narodil jeho první král Alfonso Henriques. Portugalské království vzniklo sjednocením okolních knížectví roku 1139. To vše je pěkně pohromadě k vidění na nějakých třiceti kilometrech cesty!
Město Porto se statutem městské památky Unesco je silný kulturní zážitek na celý den, podtržený okružní jízdou autobusem doppel-decker a kultem výroby „pravého portského vína“. Jeho centrum ovšem neleží ve vlastním Porto, ale na protějším, levém břehu řeky Douro. Toto město se jmenuje Villa Nova de Gaia a jeho nemalou plochu zabírá ohraničený a střežený prostor pro výrobu, skladování a zrání celosvětové produkce téhle dobroty, vína s přísadou hroznového lihu. Zhruba jednosto kilometrů odsud, v oblasti Alto Douro pak roste, zraje a vyrábí se víno, které po projití úpravou a sklady ve Villa Nova de Gaia získá přívlastek „portské“. Tedy značku PORTO příslušného svého druhu. Celá tahle několik desítek kilometrů dlouhá údolní oblast kolem řek Douro a Pinhao funguje také pod dohledem Unesco. Centrem oblasti je městečko Pinhao, lehce zařízené na turistický průmysl, který ho ale nikterak nepohltil…
Poslední oblastí ve které podnikáme pěší a autoturistický výlet je na severní hranici provincie Tras os Montes položený přírodní park „Parque natural de Montesinho“. Zase trochu jiné a myslím, že sem zavítají jenom opravdoví hledači klidných a odlehlých míst. Centrem oblasti je městečko Vinhais, pohoří zaujme svým charakterem, některými sceneriemi a rozsáhlým pěstováním jedlých kaštanů. Tábořit zde lze jedině v kempu Cepo Verde, kde se m.j. pyšní vystavením největšího „Guinesovského“ zavíracího nože na světě. Jsme na konci poznávací části cesty „na konec světa“, zbývá už jen sbalit kemp, nasednout a zadat do stroje „Domů“… A poděkovat… Obrigado Portugal…
Nejvíce „pěknejch fotek“ je samozřejmě z Portugalska.
Přes hranici do Portugal několikrát, přes zapomenutou celnici v horách, po Eiffelově mostě přes řeku Minho nebo taky přívozem (bez foto)…
Část „souplachtí“ na trhu v Ponte de Lima, sýpky „horreos“ kdesi v horách a za třetí „tady hospodařili římané“…
Údolíčko jak stvořené pro další přehradu… Na treku v centru NP Peneda – Geres…
V Bom Jesus do Monte pěkně „kolenačky“ nahoru, bando líná…
Citania de Briteiros, tak se žilo v keltském městě…
Město Porto a náš team…
Tady zraje „pravé portské“ dodnes, na člunech už se ale z Alto Douro nevozí…
V Alto Douro roste, zraje a vyrábí se víno, ze kterého se pak stane víno Porto…
Městečko Pinhao, nábřeží a nádraží…
Park natural… To jsou oblé kopce, jedlé kaštany a taky občas kus spálené země…
Vzorek krajina v Montezinho…
… a tak nějak to všechno bylo…
LZT – červen 2012