Vyjet na vodu není nikdy pozdě, i když listopad je už opravdu těžká posezona. Sestavená seakajakářská skupina se nakonec sešla v hospodě „U Krbu“ v Ústí nad Labem v sedmičlenné sestavě. Itinerář byl jasný a páteční nablížení se k místu startu navyhnutelné.
Přespáváme naposledy v teple a za tmy vyrážíme do Dresden najít vhodné místo startu pod městem a převézt auta do cíle. Všechno se daří a tak odpoledne startujeme z říčního kilometru 65, kousek pod křížením Labe s mostem dálnice A4. Voda nás pěkně nese. Labe teče nějakých 215 m3/sec., vodočet Ústí cca 220 cm. Plnosplavnost. Z plánovaného úseku ukrajujeme ještě téměř dvacet kilometrů až do Meissen…
První táboření na levém břehu pod Míšní je v pohodě, večerní prohlídka nádherného starého města a hradu, oheň a červené víno… Slunečná neděle a další úsek až na kilometr 124. Teplo a proud. Navzdory krátkému dni přidáváme přes čtyřicet kilometrů. Proplouváme Riesu a Strehlu až pod Muehlberg. Nejlepší den zájezdu a táboření už v otevřených pláních Saska. Poslední kopce končí asi dvacet kilometrů pod Míšní a od km 120 začíná labská regulace s hrázkami, v lodnickém slangu tzv. „buny“. Ty pomáhají za nižších stavů zpomalovat a udržovat vodu v korytě pro nákladní plavbu. Nákladní plavba po labské vodní cestě je dnes už ale jen zlomkem zašlé slávy minulých časů. Spoléhat se na vodu z nebe v takovém byznysu asi dost dobře ani nejde…
Den třetí. Pokračujeme do Torgau, cíle cesty. Rozhodnutí přidat si je tu. Ještě odpoledne posouváme auta k přívozu do Dommitzsch na říční km 172. Hodinová prohlídka města a spěcháme hledat tábořiště pod město. Hledání není nijak snadné. Krajina mnoho chráněných míst nenabízí. Navíc večer se dává do deště a ten pak s krátkými přestávkami vydrží až do konce…
…příjezd do Torgau a památník setkání americké a ruské armády v dubnu 1945…
Svátek dvacátého výročí 17.listopadu 1989 vzpomínáme přípitkem slivovice. Poprchává stále silněji a tak rychle k cíli. V Dommitzsch u přívozu na levém břehu balíme, nakládáme a via home před námi. Dali jsme 107 říčních kilometrů jako hezkou tečku za vodáckou sezonou. Spokojenost s akcí byla ve skupině jistě všeobecná. Za sebe jsem byl rád za možnost připomenutí si míst začátků svých lodnických roků na labských člunech. Že by to bylo už skoro třicet let???
… k dokumentaci pak nezbytně patří ještě skupinové foto účastníků zájezdu…
… následuje několik dalších snímků z okolí řeky Elbe, vinice a zámky…
…charakter regulované řeky v Torgau je trochu extrem, i Labe má svoje kouzlo…
…a nezbytné kempování, překládání, nakládání, vykládání, tak to prostě je…
LZT – listopad 2009