Po čtyřech letech opět velký svátek skoro všeho. OH v Rio de Janeiro 2016…Svátek sportu, radosti, mladosti, blahobytu a vymožeností, rozvoje a pokroku. Trocha toho času u televize navíc strávená nebyla určitě zbytečná. Dají se vidět na vlastní oči sporty, která známe jen z doslechu a lze objevit i „zcela nové“ sympatické disciplíny a jejich kouzlo. A také si potvrdit, že některé další jsou čím dál tím stejně nepříliš zábavné, ale příznivce samozřejmě mají. A že u některých jeden i obtížně chápe smysl, zatímco jiní šílí nadšením. Příznivci dále zmíněných odvětví jistě s nadhledem prominou případné drobné výhrady…
Například hned na začátek. Cyklistický závod jednotlivců na 240 km!!! Nač a proč do úplné devastace šestihodinová honba za čímsi? To byl určitě OH vrchol marností nad marnost hned první den soutěží. A zdá se, že se nad tím sotva kdo pozastaví. Ve světě se dějí při různých jiných soutěžích samozřejmě ještě větší hrůzy. Skleníkové sporty jako plavání nebo gymnastika nadále působí dojmem, že v množině tratí, způsobů a kombinací disciplin soutěží dobře cvičené „sportovní opičky“ a odehrává se tam tak trochu zbytečná „medailová inflace“. Příliš také nejde rozumět tomu, proč některá odvětví mohou obsadit množinu borců v kategorii a všech existujících tratích a disciplínách, zatímco jiná vyřazují svoje špičky v národních kvalifikacích s ohledem na nejasné klíče počtu startujících za stát…
Potěšili naopak zase třeba nově zařazení a „objevení“ ragbisté v přehledném a bojovném „sedmičkovém ragby“. Zajímavý cross-country koňských závodů, napínavý průběh turf-střelby nebo nadčasovost moderního pětiboje. Také stále větší uznání k dramatičnosti a opravdu mnohostranné náročnosti vodního slalomu. Třeba bike a kajak-cross, ty by hry také určitě ozdobili…
Zájem a návštěvnost místního diváctva na soutěžích, zdálo se, asi povětšinou příliš valná nebyla. Hádal bych, že typický Brasil_man má zcela jistě raději jiné zábavy a skousne max. spíše nějakou tu „lidovou hru“. Země má ale hlavně asi t.č. jiné starosti a většina méně rozšířených sportů menší popularity tam mnoho neznamená. Mediální zprávy vers. skutečnost o nebezpečné bezpečnosti v místě konání OH z doslechu také posoudit a hodnotit těžko. Návštěvníci ale asi museli být spíše dost ve střehu…
Propagace našeho nového image-jména pro svět, CZECHIA, ta ovšem absolutně selhala! Nebo se na příležitost významně ji zviditelnit tak nějak pozapomnělo? Viděl snad někdo někoho s tímto nápisem na tričku? Nezachytili ji ani na parku „Rio Lipno“, kterým byl vysílací čas TV významně přeplněn. A tak jsme zcela určitě zatím pro ostatní svět zůstali pořád jen ta kostrbatě nefonetická „Czech Republic“. Pravděpodobně si také budeme muset zaplatit zase další mediální propagační kampaň pro svět…?
Na OH také nezapomenul zavítat náš pan prezident s gardou svých pomocníků a „sportovních příznivců z hradu“. Za státní koruny (asi fondu FKSP?) sportsmenům ukázali souznění a zájem o jejich radosti, starosti a zápolení. Žádné zbytečné rozhazování a marnotratnost tahle cesta určitě nebyla, jak pan mluvčí národ veřejně ubezpečil. Například třeba výdaje za stravu se snažila skupina uspořit částečným dovozem tuzemských…??? Asi sušenky, paštičky a tak…?
Závěrečné ceremonie a projevy s krédem „konec dobrý, všechno dobré“ nakonec proběhly hladce. A tak je to správné, tak to má být. Kdesi stojí psáno, zřejmě podle nejnovějších výzkumů, že zhruba čtvrtina populace sport sama aktivně provozuje, další čtvrtina jej sleduje a probírá pasivně a zbývající polovinu hodně málo a nebo vůbec nezajímá. To by i pocitově z okolní společnosti tak nějak odpovídalo. V každém případě si často v souvislosti se sportovním nadšením a zvláštnostmi, které tahle činnost přináší, vzpomenu a tak nějak i dám za pravdu slovům pana Havla exprezidenta. V jakémsi bezvýznamném rozhovoru s redaktorem onehdy dávno m.j. pravil: “ No víte, ehm, ono ten sport, ehm, to je taková zábava spíš pro děti, že ano…“ (opravdu jsem to kdysi takto slyšel, čestný pionýrský)
LZT – srpen 2016