V letech drátem obehnané země bylo pro nás každé místo, mimo zónu „tábora míru“, vnímáno jako těžko dosažitelné a mimořádně přitažlivé…Cesta za železnou oponu se podařila jen málokomu. Touha vyjet za dobrodružstvím byla hodně silná… Velká touha a souhra náhod mi umožnila tuhle bariéru překonat. Poprvé to bylo jedné slunečné květnové neděle roku 1981. Náš vlečný labský nákladní člun se po připlutí do přístavu Hamburg vyvázal u pilot na volné řece. Nikdy nezapomenu na pocit okamžiku po překonání žebříku protipovodňové hráze. A tak jsem stanul na zapovězené půdě „západního Německa“. S desetimarkou v kapse pak poprvé vyrazil vstříc jinému světu. „Námořnická léta“ se protáhla až do roku 1987, kdy začala odchodem na pevninu jiná životní i profesní perioda…
Z labských člunů a remorkérů následoval v červenci 1982 přestup k Československé námořní plavbě. S ním první nalodění na opravdové námořní lodi „M/S Mír“, v tehdy jugoslávské Rijece. Potom s M/S Orlík a M/S Košice, 23 měsíců čistého času plavby pod československou vlajkou s komunistickou hvězdou na komíně. Cesty převážně jen do destinací, které byly s tehdejším vedením státu ideově nebo prospěchově spřáteleny. Kuba, Indie, Pakistan, Tunis, Egypt, Jordánsko, Maroko… Několik evropských přístavů, za polárních kruh do Norska a známého Murmansku, opět několikrát „kultovní“ Hamburg, pobyty v polských přístavech v časech Solidarity a hospodářské blokády…
Krátká epizoda na tuzemských labských remorkérech po návratu od ČNP v roce 1985-1987 skončila přestupem do neutěšených poměrů socialistického stavebního podniku v našem městě Táboře. Jak se později ukázalo, byla to nakonec správná volba a hlavně, v nejvyšší čas…
Po převratu poměrů v letech 1992 a 1993 jsem zažil ještě z nostalgie a také ekonomické nutnosti několik měsíců na říčních lodích. Třeba na holandském tankeru, to bylo pocestování. Antwerpen, Rotterdam, Groningen, plavby nahoru po Rýnu do Bonnu a dál, holandská oblast Freesland, přístav Emden a další. S tankerem se neplulo, ale lítalo západní Evropou. Ve dne v noci. Plavební vzdělání jsem završil v té době v roce 1992 získáním oprávnění vydaného SPS, „Kapitán dálkové plavby“. Platný pro nákladní plavbu po Labi a celou oblast západní Evropy mimo Rýna a vnitřních mořských vod…
Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Mladý dobrodruh si splnil co potřeboval, po návratu se už víc nijak významně nezastesklo. Dotek moře a atmosfera jeho přístavů se na jachtařských zájezdech dá docela dobře suplovat. Díky možnostem skenování se mi podařilo oživit do digitální podoby pár fotek a ukázat tak i něco málo ze „starých dobrých časů“…
Labské čluny v letech 1980-1982 byly vlečeny remorkéry zadokolesovými nebo nákladními loděmi. Čluny vlečné jsou už minulostí…
Mladý námořník na své první námořní lodi M/S Mír…
Typická nakládka na rejdách Indických portů z malých člunů a vlastními jeřáby se počítala na týdny…
Nahoře skupina českých dobrodruhů, z vprava Radim Masný, Kája Stein z Mělníka, asi??? Zdeněk Filo??? a LZT… Dole M/S Orlík za plavby, u nábřeží v Rijece a kdesi na Kubě…
Písek pro Prahu musí být dovezen včas. Průjezd Karlovým mostem je lahůdka, „tlačákem“ po Velkém Labi pohoda, nakonec i „staré dobré Holešovice“ tehdy…
LZT – listopad 2009 – aktualizace – přidáno foto – únor 2011