Po četných pobytech v cizokrajných kempech se našemu karavan-teamu staly aktuálními nakonec i ty české. V hlavní letní sezoně skvělá forma jak zachytit a prožít prázdninově-letní, hezkou-českou atmosféru. Specifický český název „autokempink“ naštěstí už mizí ze scény vyhledávačů. Nejednoho cizozemce hledajícího tradičně pod heslem „camping“ tahle odlišnost určitě zaskočila. Poměry se naštěstí pomalu přece jenom mění…
Značné množství českých kempů alias autokempů se dosud potýká především se „starými zátěžemi“ bývalých rekreačních nebo podnikových středisek a táborů z „oněch časů“. Předělat takové zařízení na „moderní camping“, to není jen tak, uvážíme-li, jak dlouho nebo spíš krátce taková kempová sezona v tuzemsku trvá. Kempovací prostory často bývají zastavěné nesourodou a zpravidla nevzhlednou kombinací objektů a přístřešků. Zátěží se jeví být i početné jednoduché dřevěné chatky všeho typu, kterými tahle místa oplývají. Jejich údržba je značná, vytíženost krátkodobá a pravděpodobně by jich stačilo být v kraji mnohem méně, než jich jest. Vrcholem pak jsou různé typy starých obytných kontejnerů – buněk. Děs a hrůza, která sice mizí, ale jen pomááálu…
Zastínění stanovišť, alespoň částečné, je českým provozovatelům také zatím povětšinou pojem dost cizí. Mnohé „štelplacy“ alias stanoviště na holých prostranstvích bývají opravdu tragická. Přidáme li četnost teplých období posledních roků, je minimálně žádoucí prostory stínit, co to jen jde. Posečená holá plocha je pro pocit z příjemného campingového stanoviště opravdu málo! Kempaři, sázejte stromy!!!
Parcelace křovinovými předěly nebo oplůtky je také jev celkem vzácný a nalezneme je málokde. Často je vidět, že i dodržení alespoň pomyslné parcelace, tedy základního vymezeného životního prostoru vůči náhodnému sousedovi v kempu, je pro některé návštěvníky věc zcela neznámá…
V této sezoně jsem se jako „samozvaný kempingový inspektor“ rozhlédl po jihozápadní oblasti kraje jihočeského (převážně Pootaví) na celkem třinácti místech. Pochvalu s hodnocením 4* ( z pěti možných) si zaslouží zcela jistě camping Podroužek u Netolic a kemp Prima v Kolodějích nad Lužnicí! V těch jsme i pobyt zakusili a „u mně dobrý“, doporučuje se k návštěvě!!! Mezi těmi dalšími nejmenovanými pak najdeme jeden nebo více neduhů výše popsaných. Že jsem nalezl i několikero míst až tragických, o tom není pochybnost. Za skanzen českého táboření bych v tomto kole vyhodnotil z viděného rozhodně vodácké tábořiště v Horažďovicích! Tam se dá jistojistě zahlédnout neuvěřitelný stav, co je ještě dnes návštěvník schopen a ochoten unést. No a snad uvidíme, „do roka a do dne, a jestli dožijem“, jak si vedou jinde, v jihočesku nebo i jinde…?
LZT- prosinec 2019