Alto Adige je horská oblast v severní Itálii, v provincii Jižní Tyrolsko (správně Süd Tirol). Krásný horský kraj, zasněžené vrcholy kolem tří tisíc metrů a v údolích jablkové sady a vinice, kam oko dohlédne. Centrem oblasti je lázeňské město Merano v prostorném údolí řeky Adige. Trochu problémem v orientaci jsou dvoujazyčné názvy německo-italské. Zde tedy raději názvy italské, z geopolitického pohledu jsme přece jen v Itálii. Popisování historických tahanic o tenhle kus země nevidím zde jako potřebný…
Vodácká skupina se sjíždí po noční cestě v obci Vipiteno za Brennerem a jdem hned na věc. V plánu je řeka Isarco. Ta na své cestě k soutoku s veletokem Adige nabízí ke splouvání na třech úsecích celkem asi 70 km vody o obtížnosti až do WW IV. Většina trasy je ale snadnější. První úsek od Vipitena do Fortezza (WW 2-3) cca 25 km, druhý asi dvacetikilometrový do Villandro a spodní 20 km do Cornedo nad Bolzanem. Za stavu odhadem nižší střední vody dáváme 18 km horního úseku od obce Stilves do Mezzaselva, rafťáci přidávají i spodní „čtyřku“. Pěkné a svižné svezení za slunečného dne, po kterém přejíždí celá skupina do kempu v Merano…
V Meranu pak poznáváme jeho okolí naplno. Asi nejatraktivnější vodou je řeka Passirio v krásném údolí hned za městem, používaná i jako trať mezinárodních sjezdových závodů. Údolím Passirio vede po zpevněném nábřeží řeky cyklostezka o délce 19 km do St. Leonardo podél celého sjížděného úseku. Passirio je na programu po dva dny. Odskočení si na úsek Adige mezi Castelbello a Tel asi nikoho nenadchlo, i když voda byla a „krajinovka“ je to pěkná. Tok Passiria je kontinuelní divoká voda WW 3 s celou řadou „čtyřkových“ úseků a snad dobře, že vody bylo spíše méně (vodočet u mostu v Saltusio kolem 170 cm). Může to být za VV místy pěkný „mazec“. Celková délka úseku je od San Martino (nejlépe od mostu asi 700m pod jezem) k nesjízdné soutěsce před Meranem asi 15 km. Pěkný zážitek a cenný „zářez“ pro všechny účastníky…
Vodácké čtyřdenní táboření naší skupiny na terasách campingu Hermitage mělo dobrou „campingovou kulturu“, bazén i dostatek slunce a tepla. Doplněním programu tedy byla cyklostezka Passirio, návštěva stometrového vodopádu v Parcines, dívčí družstvo dalo celodenní tůru v oblasti hor nad městem za pomoci lanovky Funivia Merano 2000. Nechyběla návštěva výstavní lázeňské kolonády a historického centra Merana. Návštěvnickým hitem města jsou pak dvanáctihektarové krasomilné zámecké zahrady Gardini di Castel Truttmannsdorf na východním okraji města. Jejich prohlídka zabere 3-4 hodiny. Zpáteční cestu vedeme zajížďkou přes Val Gardena ke stejnojmennému průsmyku. Užíváme si Dolomity v plné kráse sluncem nasvícené. Vodácký podtext ovšem nechybí. Cestou okukujeme potok Gaderbach a řeku Rienza…
Skupina na řece Isarco, kajakáři a rafťáci…
Passirio, kameny a samé kameny…
Cykloteam na stezce Passirio a horské výhledy na tůře…
Vodopád v Parcines západně od Merana a pohled z kempu na Alto Adige…
Město Merano soutěska Passirio a lázeňské nábřeží…
Dolomiti, Gruppo Sella…
LZT – červenec 2011