Výjezd na závěr léta za vodou, horami a také teplíčkem u móóóře…
Severoitalská provincie Friuli Venezia Giulia, je taková země bez krajiny. O trochu lepší je to jen v horách a na jejich okraji. Multi-akční poznávací program zahajuje vodácký prolog zájezdu. Na úsecích řek Tagliamento a Fella k jejich soutoku, pod horami, asi 40 km od přechodu Tarvisio. Sušší období zářijové určitě není nejvhodnější pro široká štěrkoviště, kde se často část vody ztrácí „do podzemí“. Lépe ze splavů vyšla Fella. Vodočet v Moggio Udinese lehce pod 50 cm není ideální, snesl by +10 cm, ale jede to docela dobře. Tagliamento se ale v závěrečné třetině úseku z Tolmezzo před soutokem rozlije do šíře, něco se vsákne a je to na koníčky…
Most ve Venzone 3 km pod soutokem na Tagliamentu. Dobré výstupiště pro oba splavy a tady je už vody dostatečně. Ne na dlouho, protože závlahy odebírají svůj dílec…
Most odnikud nikam na Felle. Už z dálky jsem cítil, že pod ním „něco bude v nepořádku“. A bylo! Dráty v betonových blocích trčí těsně pod hladinou! Zejména vzduchoplavci POZOR!!!
Tak jsme se taky trochu prošli, jak se říká, plavba na koníčky…
Takhle krajinově pokračuje Tagliamento dál několik desítek kilometrů, až kamsi k Latisana a k moři…
Přehrada Vajont nad údolím řeky Piave. Pohled na zachovalou hráz a zával utržený z hory Tok, který v roce 1963 způsobil katastrofickou vlnu s tisícovkou obětí…
Dobový obrázek průrvy pro přehradu a současný pohled na štěrbinu s dochovanou hrází, co to tenkráte vydržela…
Kulturně poznávací činnost v oblasti. Vykopávky z časů říše římské na počátku letopočtu v Aquileia. Dále pevnostní město Palmanova, ostrov Grado i třeba výlet do Venice…
Na skok do Venice, významného výletnického cíle. Pro paměť připomenutí, že právě před čtyřiceti roky (1982) jsem tam strávil dva týdny s lodí M/S Mír na suchém doku. Prochozeno tehdy skrz na skrz…
Dolomitské špičáky už dávno nebyly na programu. Takže tentokrát skoro na dosah, u Refuge Grauzaria, kde nás slušně pohostili. Téměř na dosah „dvoutisícovky“ Cimma della Sfinge a Cime dai Gjai…
Následně došlo na skutálení se z úpatí hor k moři do oblasti Caorle – St. Margherita. Tam jsme si konečně, desátý den „dovolené“, poprvé sedli dopoledne u kafe a nikam nemuseli…
Následovalo trochu ležení, trochu slunění a prosolení. Taky lehce „kolmo“ průzkumy, co kde leží a běží podél pobřeží, kde začínalo naštěstí být už tak trochu „po sezoně“. S výsledkem, jak pravila paní, na celý týden to je jako program nic moc, ale pár dnů se to vydržet dá…
LZT – září 2022