Protestující čeští lékaři se nakonec spokojili s několika přidanými tisícovkami k měsíčním platům…A najednou to taky jde. Proklamované dosažení svého cíle měli ovšem programově a marketingově dobře zvládnuté. Jdeme pryč, odcházíme za x-násobky našich dnešních odměn. Tak jak tomu bývávalo, směr zaslíbený západ…
Kolik z nich ale dokáže vše „tady doma“ opustit a přesunot život svůj a své rodiny do cizího, „studeného“ prostředí? Pro x-násobek platu, z něhož polovinu spolknou vyšší náklady na žití, nehledě na jednorázové výdaje na zabydlení se. Možná „svobodní a bez závazků“, ale většina ostatních asi sotva? Životní vazby a ještě zvlášť lidí vzdělaných a schopných bývají nejen složitější, ale hlavně nebývají postaveny jen na hodnotě, kdo nebo kde dají víc.
Kdyby ministrův team a vláda nepovolili, samozřejmě, že by se těch pár tisíc rebelů pracovně vstřebalo jinde a jinak. Zdání krize bylo ale úspěšně vytvořeno. A tak jsme si vyzkoušeli v praxi, jak čelit nátlaku důležité profesní skupiny, naštěstí v relativně malém rozsahu. Zato se vší parádou, včetně zasedání Krizové rady státu. Prostě prima cvičení „civilní obrany“. Všichni se pak vrátí na svá místa…
Kdo sleduje průběžné kauzy našich přerozdělovačů „národohospodářů“ a jejich odměňování se za různé manažerské kousky, tak těch pár „vyvztekaných“ tisícovek lékařům z duše přeje. Že ve struktuře systému a v nakládání s financemi není mnohé nastaveno kdoví jak, taky ví každý. Jako v každém jiném podniku, pořád bude co zlepšovat. Jen státnímu „molochovi“ to jde vlastně vždy nějak víc ztěžka. Takže na místa, cvičení skončilo…
LZT – březen 2011