Pokaždé, když se po odjeté akci lopotím s ukládáním materiálu, přijde toho na mysl celkem dost, co jeden musí pro věc vykonat…Aby to jako bylo se vším všudy. Podíl vlastní práce, invence, prožitek i poznání, podle představy a vůbec. A tak mně napadlo to trochu, jen tak, meditačně zrekapitulovat. Třeba zrovna pro ty, co si pod tím neumí moc představit. Co souvisí s nápadem, realizací, zpracováním a vyhodnocením. Co předchází, než proběhne a dopadne „vlastnoručně“ připravená outdoorová akce. Přijmi čtenáři tuhle rekapitulaci s nadhledem. Nejspíš to není všechno zas až tak komplikované, jak by se zdálo popsáno. Míněno je osvětlit pozadí. Přijít do cestovky, objednat si a zaplatit adrenalin bude o jiném. Chcete jízdu peřejí nebo putování divočinou? Nasedejte, jedeme. Všechno je připravené. Ale tohle není pro našince jaksi TO ONO…
Pro každý nápad nebo podnět je dobré hned založit složku. Něco se kdesi mihne, zaslechne, v televizi, na netu nebo v žurnálu. Do složky se pak průběžně přidávají související materiály a tak pomalu nebo rychleji obsah uzrává k realizaci. To je celkem nezávazná, ničím neomezená hra. Po rozhodnutí jde se na TO, následuje zase často celkem složitá a časově náročná příprava, než vznikne realizovatelný „produkt“. Itinerář, logistika, mapy, sestavení teamu(!!!), rozdělení úkolů, finanční rozvaha, doprava, ubytování, strava, výstroj. Internet naštěstí posunul v tomto ohledu hranice úplně jinam. Za vším jsou ale hlavně čas a výdaje. Nejnevděčnjším bývá veleobtížná věc, sestava teamu. Třeba lodní posádky. Toho jednání a vyjednávání. Nájem lodi, letenky, vývoj počasí, procvičení a kompletace navigace. Pro vodácké sjezdy zas sehnat spolujezdce, řidiče, vysledovat vodní stavy a ještě aby voda vydržela. A co takhle tzv. vychytávky? Ne každý zakoupený doplněk k výstroji je nasazení schopný bez „vylepšení“. Popřemýšlet, cvičně sestavit, přidat nebo ubrat, pořád je co zlepšovat…
Co nemám sebou, to nepotřebuji. Jako moudro to zní dobře, ale skutečnost je asi jinde. Je to celkem dobrý pocit, když obstojíte v situaci a je zřejmé, že to bylo dobrou, vychytanou přípravou. Těch potřebností, které se na různé činnosti často opakují, těch je dlouhý seznam. Trvá roky, něž se všechno pořídí a pak více nebo méně udržuje, doplňuje nebo obnovuje. Troufám si tipnout, že součet všech potřebností, co tvoří jednotlivé „akční“ výbavy a které je dobré vlastnit, by došel k číslu někde mezi jedno až dvě sto. A tak se vcelku nestydím za manuály, podle kterých většinou nanáším tyhle věcičky na hromadu…
——————————————————————————————————
Potom se jede… Vlastní akci ale tak trochu přeskočíme a jsme zase doma na základně…
——————————————————————————————————
Po návratu vybalujeme, sušíme a ukládáme. Říkám tomu sanitární den a někdy to klidně i na celý den je. Není příjezdu, po kterém by se něco neopravovalo. Kempingová výstroj je taky pěkná hromada. K tomu polní kuchyně. Usušit, očistit, doplnit a uložit do pohotovosti k dalšímu použití. Uklidit, umýt a dotankovat auto…
Zpracování poznatků, zážitků a fotek pomůže správnému „strávení“ akce. Všechno se znovu prožije a proběhne hlavou. Zážitek se vstřebává, dobrý, špatný, silný… Archivace patří k věci. Vše by se mělo dát s odstupem času dohledat a znovu využít a taky znova prožít. Podmínky a stavy v oblasti, kontakty, moudra všeho druhu. Šanony se plní, ale to je součást hobby. Každý sběratel taky hromadí pod sebe „TO svoje“ a nikdo se tomu nediví. Sbírání zážitků, prožitků a požitků je ze stejného sudu. A pak si třeba ještě přidáte a snažíte se to moudro a foto zformulovat na osobní www….
Extra složkou toho všeho jsou speciální dovednosti a kondiční příprava. Ty běží vlastně průběžně a neustále. Mapy a programy, práce s GPS, jazyky a dovednosti speciální a jejich aspoň občasné procvičení. Obklopují nás německy mluvící země, ale angličtina po světě a hlavně na moři vládne. A tak pro jistotu rozdělíme síly mezi obojí. Není to dobře, ale jinak to nejde. Bez fyzické kondice nebývá výkon. I když jako činnost bych ji klasifikoval jako „blbá zábava“, hodinový kondiční trenink 2 krát týdně je nezbytnost. Za rok to nasype číslo kolem 60-80 treningů. Domácí posilovna, běh prostý i lyžařský, pádlování na klidné i proudící vodě, procvičení eskymo-obratů, k tomu třeba trening boxu, tenis, plavání nebo si vyjet na „bajku“ do terénu…
Tělo není stroj a tak občas je třeba mu dopřát medicínskou péči, relax a doplnění šťávy, poléčit bebíčka a vůbec mu zlehčit prodělané zatížení. Ale to už jsme skoro ve výkonnostním sportu a to zas my „akcionáři“ nejsme. Když z toho všeho ovšem rozbolí „oudy“, je to zas jen plno starosti navíc a bere to morál…
Možná jsem něco opomenul, ale to co jsem zmínil je tak, jak je popsáno. Jeden to nakonec dělá docela rád. Není a nebude sice nikdy hotový, ale jak už bylo v jiné meditaci řečeno, akce je život…
LZT – leden 2011