Začátek roku 2015 zastihl náš starý kontinent v dost nedobrém rozpoložení. Sešlo se toho krizového nějak moc najednou v krátkém čase a téměř žádná pozitiva. Co si o tom všem v globálním dění má jeden myslet, jak si tu záplavu mediálních zpráv správně přebrat? Lokální válka na východě hrozící těžko kontrolovatelným rozšířením. Od jihu přes vodu a nejen přes ni příval ekonomických migrantů, které neumíme vracet zpátky. Uvnitř kontinentu hrozba násilného teroru s prapůvodem v náboženské ideologii a fanatismu. K tomu řecký dluhový problém ohrožuje unijní měnový pořádek a údajně i celkovou stabilitu? Když si pak ještě třeba k tomu zalistujete knihou zkušeného reportéra Milana Vodičky „Co s námi bude“, naložíte svému duševnu pořádnou porci. V knize „o historii příštích dvaceti roků“ poté navíc uvidíte v přehledu, kolik dramatických temat běžného života se k tomu všemu ještě kolem nás odvíjí. A kam by se až mohly dovinout. Je jich opravdu mnoho. Kniha se zaobírá více než třiceti tematy. Vlastně málokterá běžná záležitost v našem okolí nejeví se z určitého úhlu pohledu jako zapeklitá, s vlivem na globální bytí…
Načasování vydání této „encyklopedické knihy budoucích příhod“ v druhé půli loňského roku do toho všeho okolo docela zapadá. Ze slohového pohledu ji nevidím jako nějakou literární krasopisnost. Mnoho informací z mnoha různých směrů, často předlouhá souvětí, skoky od jednoho argumentu k druhému. Obsažnost je ovšem úctyhodná a ani se nedivím, že výše zmíněné se možná trochu nedalo zcela ohlídat. Ale to se také zas nemusí zdát každému čtenáři. Temata demografická, náboženská, velmocenská situace, zdroje potravin, vody a surovin, o stárnutí populace nebo klimatické změny. I temata běžná lidská, o všudepřítomném internetu, trávení dovolené, sportu, vývoji oborů a povoláních nebo o sexu budoucnosti. Určitě mnohé z témat s dost nadsazeným pohledem na věc ale mnohdy i reálně znějící prognozy. Připomnělo mi to trochu historickou vzpomínku na knižní trhák před pár desítkami roků. „Vzpomínky na budoucnost“ tehdy málo koho nepřesvědčily, že mimozemšťané byli na naší zeměkouli svého času jako doma….
Politický potenciál starého kontinentu působí dost často nepružně a nepřesvědčivě. Možná lze doufat, že události stávající probíhající by ho mohly včas prověřit a zocelit. A taky trochu ukázat, jaká je jeho akceschopnost k provádění razantních řešení, až to bude třeba. Objevují se s tím potom další otázky, které by se zas neměly dlouho odkládat. Proč není EU schopna zastavit dlouhodobou ekonomickou migraci a tváří se, že je nafukovací? Proč připouští rozsáhlou domestikaci jiných kultur na evropském kontinentu? Neměla by trochu přibrzdit svoji multikulturní otevřenost? V souvislosti s hašením občanského konfliktu na východě zase třeba vyvstane, mají li naši mnohočetní generálové vůbec komu velet, když je před lety skupina intelektuálů přesvědčila vzdát se možnosti postavit opravdové, přiměřeně početné vojsko? A jak si v tomto směru stojí zbytek Evropy, když také vesměs zavrhnul obecnou přípravu obyvatelstva k vlastní ochraně a obraně? Asi by se ještě pár neodborných dotazů nahledalo. Ale „stahovat kalhoty předčasně“ nebudem, to je jasné. Ono TO vždycky nějak šlo a nějak půjde. Možná ani ne tak prudce z kopce, jak by se mohlo po četbě statí a úvah druhu „historie budoucnosti“ zdát. Ale předvídat, hlídat si, nic nepodceňovat a vykrývat všechny potencionální slabiny z těchto temat vyplývající, to by se mělo. Rázně a hlavně „bez zbytečných odkladů“…
LZT – únor 2015