Kláštery na skalách v okolí města Kalambaka a obce Kastraki jsou známé pod názvem Meteora. Jako památka světového kulturního dědictví UNESCO se těší velké pozornosti organizované turistiky. A tak i na začátku sezony, na konci května, je tu celkem nával. Klášterů je přístupných šest, mají i některé dny zavírací. Ale info-kancelář v centru Kalambaky funguje, takže vyjímečně není problém zjistit na místě, co a jak je. Oblast není tak rozsáhlá. Upouštíme od plánovného treku mezi skalami, navštěvujeme tři z klášterů a den na tuhle raritu určitě každému bohatě postačí…
Z Meteory přejíždíme přes města Trikala a Larissa, po okraji Thessalské nížiny, k Egejskému moři. Cestou lze zastavit u řady menších antických vykopávek nebo prehistorické jeskyně v Theopetra. My ale najíždíme na tzv. National road, silnici č.1. z Athen do Thessaloniky (Soluně). Cestou prohlížíme průsmyk Tempy na řece Pinio, dávnou vstupní bránu do Hellady. Dobrodružnou terenní akcí je pak hledání ústí řeky Pinio do moře. Delta řeky, která měla být jedním vodáckým výletem podle itineráře se ovšem v rozsahu místní tištěné příručky nekoná. Všude se něco pěstuje, řeka teče způsobně do moře, ramen je jen několik. no delta to prostě není. Zakládáme třídenní camp v zapadákově jménem Stomio. Egejské pobřeží je dosaženo…
Nedaleké pohoří Olympos je ovšem výzva a tak hned druhý den nastupujeme k akci. Podél pobřeží do města Lethogoro. Pak autem o 15 km dál a o tisíc metrů výš do Prionie, nástupiště na Olympské vrcholy. Těch je několik a zdejší „ručně kreslené mapy“ jich uvádí šest (nejvyšší Mythikas 2918 m.n.m.). Náš výstup k chatě Refuge A trvá necelé tři hodiny a na Mythikas jsou to další tři a 800 výškových metrů. Cestou leží sněhová pole a čas je dobré násobit dvěma. Chat je v okolí vrcholů několik a lze na nich nocovat. Takže vhodná logistická kombinace a je TO. Na jednodenní akci ovšem asi porce na hraně. I když cestou potkáváme horské běžce, slečny v nátělníkách a lehké obuvi i vymustrovanou ruskou rodinku s videokamerou a horským vůdcem…
Neděli po Olympu trávíme projížďkou po řece Pinio a bereme slunce a moře na pobřeží. Odpoledne následuje šťastné shledání s českými seakajakáři, kteří míří na Sporady. Večer pak seznamovací večírek s vínem a večeří z polní kuchyně kapitána Ivana, pečený sumec a šťouchaný brambor!!! Itinerář nečeká, další den míříme na poloostrov Pilion, domov bájných Kentaurů. Cestou několik zastávek na vytipovaných místech (Kokina Nera, město Agios…) a přistáváme na pobřeží ve Voloském zálivu. Nastává první opravdový „volný den“. Krásný camping pár metrů od vody a večer návštěva města Volos, jachtařského nástupiště na Sporady. Krásné město, přístav a žádní turisté…
Přejezdem více než 200 km přes pohoří Parnas a návštěvou Delfských vykopávek cesta pokračuje směrem do Korinthského zálivu. Delfský areál tvoří muzeum, dvě části vykopávek a přidáme-li město, je to celodenní záležitost. Poslední kemp u moře a autoturistika podél pobřeží zálivu jsou také příjemné. Městečko Galaxidi je krásná řecká pobřežní klasika, město Nafpaktos (ve středověku známé jako Lepanto) s rozsáhlou středověkou pevností a přístavem je zase kus historie. Most přes Korinth bay pak úchvatné dílo našich časů. Mýto pro osobní auto je 12 Eur a jsme v trajektovém přístavu Patra. Do Venezie je to po moři přes sedm set mil, tedy asi 1350 km. Třicetihodinová cesta, trajektová kajuta a bazén jsou dobrá kombinace pro relaxac po akci a pak už Via home….
Na závěr trochu meditace. Řecko si mně po několika návštěvách celkem získalo. Že jim tam to hospodaření nejde tak, jak by mělo, je věc jiná. Návrat ke staré dobré drachmě je nevyhnutelný a jestli to v Bruselu vidí jinak, tak jsou, dámy prominou, „pěkný volové…“ Dostupnost východní části Hellady od nás po silnici je dnes rychlá, Adriatická vodní cesta pohoda. Příjemný kraj i lidi, jazyková bariéra větší, turismus v našem pojetí trochu zanedbaný, takže je co zlepšovat. Odborníkům na Řecko bych rád položil pár otázek… Například… Proč nikdo nikde netřídí odpad, proč jsou všude značky 50 km když všichni jezdí dvakrát tolik, proč jsou téměř všude dvojité plné čáry a všichni je přejíždí, nebo proč v tak poměrně suché zemi všude, ale fakt všude, ve splachovačích protéká voda… Odborníkům na Evropskou unii otázku jedinou, ale hodně těžkou… Cože to tam v tom Bruselu vlastně děláte???
A od meditace zase k fotkám…Meteora, skály a kláštery…
Egejské pobřeží dosaženo, Méďa byl na téhle pláži letos první návštěvník…
Olymp. Základna v Prionii, situační mapka a v oblacích se na pár vteřin mihlo i sídlo bohů, Mythikas úplně uprostřed snímku…
Shledání s českými seakajakáři a camp českých vodákůna ústí řeky Pinio…
Řecké přístavy… Nová marina v Agiokampos za unijní peníze, teprve čeká na hosty, přístav ve Volosu je opravdový, nákladní, osobní, rybářský i jachtařský…
Kentauři sídlili na poloostrově Pilion…
n
Pohoří Parnas – malý vzorek, taky pěkný horákov…
A jsme v Delfách. Nejprve vykopávky soch v místním muzeu, Apollonův rekonstruovaný chrám a delfský stadion…
Účastníci zájezdu v Delfách…
Městečko Galaxidi na pobřeží Korinth bay je ospalé celé dopoledne…
Nafpaktos, pohled z pevnosti na starý přístav. Dva záběry na most přes Korinthský záliv.
Na závěr trochu umění. Zátiší s námořníkem v Galaxidi a České vodácké zátiší na pobřeží Egejského moře…
LZT – červen 2011 … foto: Irma