Tak jsem to dotáhl „do pajdy“ a teď už vím, jaký TO je…
Je vidět o dost dál a taky víc na konec…
To ale nic neznamená… protože… plout se musí dál…
Všichni, co se zúčastnili pětivečírkové letní série mi udělali velkou radost… (famílie, bratranci a spol., moji milí kanoisti, osazenstvo VK Jordán i přátelé z „neakční skupiny“…
V upomínku na tuto akci zveřejňuji pár foto, všichni z více než osmdesáti účastníků se nevešli a taky všude nebyl pan fotograf…
V závěru série jsme toho (já a ta moje milá) měli docela dost. Ale zase jsme si všechno a všechny pěkně po kouskách užili.
LZT – duben 2008