Motoráři vítr nepotřebují. Na tradiční zářijovou jachtařskou vnitrozemskou plavbu jsme tentokrát vypluli na jihomoravský Baťův kanál. Uzavřená vodní cesta o délce 52 kilometrů se rozvíjí odděleně od ostatních a je také proto poměrně specifická. Zejména co se týče plavidel.
Plavební trasa vede zčásti po řece Moravě, odbočuje několikrát do kanálu a zas se na řeku vrací. K jeho prodloužení do Hodonína zbýva vystavět jednu plavební komoru u Rohatce a tím přibude asi 15 dalších kilometrů cesty. Dohledat vše potřebné kolem kanálu je nejlépe na adrese http://www.batacanal.cz nebo http://www.batuvkanal.net a jistě by se našlo i pár dalších. K historii lze jen stručně dodat, že kanál byl vybudován v letech 1934-1938 za účelem přepravy uhlí do Otrokovic, prováděné 150-ti tunovými vlečnými čluny. Po druhé světové válce byl ještě hospodářsky využíván, až celá věc vyšuměla v polovině šedesátých let. Obnova splavnosti pro rekreační účely začala naplno zhruba před více než deseti lety a různé finanční granty na mnohých místech trasy turistickou atraktivitu celkem výrazně pozvedly. Vodní cestu doprovází rovněž nová cyklostezka, která uspokojí i in-line bruslaře, takže kolem vody bývá za pěkných dnů celkem rušno… Za zmínku stojí i překrásný přírodní úsek řeky Moravy, přírodní park Strážnické pomoraví mezi jezem Vnorovy a Rohatcem nad Hodonínem. Ten jsme v minulosti propádlovali včetně kanálu na mořských kajacích a je oblíben mezi vodáky turisty. Je opravdu krasomilný…
Třídenní plavba začala naloděním ve Strážnici na motorovou loď „BETY“ na desátém kilometru staničení kanálu a dopluli jsme podle reklamního sloganu „moravským tempem života“ pod komoru ve Spytihněvi na km 44,0. Odtud zase zpět do Strážnice. Provázelo nás slunce a pohoda a tak handicap pomalé plavby (5,5 km/hod. s omezovačem otáček) a poněkud těsné prostory lodě, nás nijak nerozhodily. Plavba rychlostí trochu svižnější chůze. Cesta příjemně ubýhala, vedly se řeči a připravovaly osvěžující i povzbuzující nápoje, prostě „jachetní pohoda“. Činnost spíše charakteru odpočinku až zahálky, přičemž má účastník pocit, že je stále v akci…
Následuje foto z akce. Nejprve port Strážnice na kanále a naše plavidlo „kabriolet“ BETY. Posádce se rychle vžilo i slangové typové označení „jebka“, zdánlivě znící nelichotivě. Lze je definovat jako… nevelké plavidlo zpravidla amaterské výroby, s nímž lze za určitých okolností dokázat velké věci…
Trasu kanálu vyrovnávají plavební komory…
Plavba kanálem a volnou řekou Moravou. Obojí je pěkné a má svoje kouzlo… Zaujmou plavidla pro vodní cestu Batacanal typická, krabicové hausboty a mnohdy ještě podivnější…
Členové posádky v akci… Mistr Petr u „kolečka“, loďmistr Jirka na přídi a Milan jistí komorování na zádi.
Členové posádky ve volném čase mimo službu. Vůdce plavidla cpt. LZT rád pročítá své oblíbené noviny, mistr Peťka stále něco tvoří, Milan jako správná vydra z Loučné nesleví rybám ani na Moravě… Loďmistr Jirka není při odpočinku vidět, nemá volný čas, na lodi musí být stále někdo ve službě…
A okolí kanálu. Například jez ve Spytihněvi pod Napajedly, most v Uherském Hradišti…
… tak nějak to chodí na Baťově kanále…
LZT – září 2009