Koukám v půli března na stále padající sníh a téma počasí je na pořadu denně. Zimu 2010 si zase budem nějaký čas pamatovat, než ji trumfne nějaká vydatná příští. Stejně, jako tu před čtyřmi lety v roce 2006, se sněhem v nížinách až do konce března. Teploty nějaké dva tři stupně pod dlouhodobými průměry, minimum slunce, sněhu plno v dolině i na horách. Ideální podmínky pro depky všeho druhu. Chlapi od silnic si mákli. Škody na majetku se teprve budou sčítat, ale vidět jich je už teď plno…
O létě se píše mnohem snadněji a radostněji. Dovádivé lyžování a další podobné činnosti ta negativa zimy nemohou stačit vyvážit a za tři měsíce se jich málokdo nenabaží. Zbavili jsme se „českého otroctví úklidu chodníků“ a ještě se neví, jestli je to dobře nebo ne. Kdo chtěl vyjádřit svůj názor na spornou změnu, projevil ho občanskou neposlušností a v navyklém úklidu pokračoval…
Až zima doklepe, a že „za pár“ doklepe, málo komu se bude stýskat. Meteorologové a statistici se budou snažit rozklíčovat souvislosti, kdy a proč takové zimy přicházejí a to vše zasunout do kontextu meditací o globálním oteplování. Pozametáme z ulic to posypové svinstvo a rozdáme děckám „ovoce do škol“, aby jim po těžké zimě nechyběly vitamíny. Těch několik jednoduchých úkonů, kterým říkám „letní přechody“, i ten největší lenoch rád vykoná. Třeba odstrojit krmítko, uklidit hrablo a vyndat lavičku na dvůr…
LZT – březen 2010